Arteterapie není o tom, jak krásně nakreslíte. Je o tom, co se stane, když přestanete přemýšlet o tom, jak to vypadá, a začnete přemýšlet o tom, co cítíte. V České republice se tato metoda používá už od 50. let 20. století, ale stále je mnoho lidí překvapeno, když zjistí, že malování, kreslení nebo modelování z hlíny může být silným nástrojem na léčbu úzkosti, traumatu nebo pocitu, že se nikdo nechce slyšet.
Co je vlastně arteterapie?
Arteterapie je terapeutický proces, který využívá výtvarné tvorby jako cesty k poznání vlastních emocí. Nejde o výuku malování ani o vytváření uměleckých děl, která se mají vystavovat. Jde o to, aby člověk mohl vyjádřit to, co nemůže říct slovy. To je hlavní síla této metody. Když máte pocit, že vás nikdo nepochopí, nebo když vás něco zasáhlo tak hluboko, že slova selhávají, umění vám může dát hlas.
Česká arteterapeutická asociace to definuje jako léčebný postup, který pomáhá snižovat psychické i psychosomatické obtíže. A hlavní pravidlo? Estetická hodnota neexistuje. Není důležité, jestli je váš obrázek krásný. Je důležité, jestli vám pomohl.
Proč funguje, když slova selhávají?
Představte si, že jste přežili něco, co vás zničilo. Možná jste ztratili někoho, kdo vám byl důležitý. Možná jste byli zneužíváni. Možná jste se jen cítili ztracení a nevěděli, proč. Slova vám nedokážou popsat, jak se to vnitřně cítí. Možná se vůbec nechcete o tom bavit.
Arteterapie vám umožňuje přijít k tomu, co je uvnitř, bez slov. Kreslíte tmavou barvou. Přidáváte škrábance. Roztrháte papír. Vytváříte něco, co vypadá jako bouře. A pak se s tím sednete. Terapeut vám neříká, co to znamená. Ptá se: „Co se stalo, když jsi to nakreslil?“ „Co tě napadlo, když jsi vybral tu barvu?“
Tato metoda je zvláště účinná u dětí, lidí s autistickým spektrem, po traumatech nebo u starších lidí s demencí. U těch, kteří už neumí říct, co cítí, ale ještě mohou chytit pastelku. Studie z terapeutických zařízení ukazují, že u 65-75 % klientů s verbálními obtížemi dochází ke zlepšení příznaků během několika měsíců.
Co se děje během sezení?
Typické sezení trvá 60 až 90 minut. Nejprve máte čas na tvorbu - obvykle 30 až 45 minut. Můžete kreslit, malovat, dělat koláž, hrát si s hlínou nebo používat různé materiály. Není potřeba mít žádné zkušenosti. Většina lidí začíná s tím, že se bojí, že „to neumí“.
Potom přijde fáze reflexe. Terapeut vás nechá popsat, co jste vytvořili. Neříká: „To je hezké.“ Říká: „Co se ti stalo, když jsi to dělal?“ „Co tě napadlo, když jsi vybral ten tvar?“
A nakonec je integrace. Co jste se naučili o sobě? Co se změnilo? Co chcete s tím dál dělat? To je klíč. Nejde o obrázek. Jde o to, co se uvnitř vás změnilo, když jste ho vytvořili.
Kdo může arteterapii využít?
Arteterapie není jen pro „duševně nemocné“. Je pro každého, kdo se cítí ztracený, přetížený nebo zablokovaný. Nejčastěji se používá v těchto oblastech:
- Posttraumatická stresová porucha - lidé, kteří přežili násilí, nehody nebo ztrátu
- Úzkostné poruchy - kdy se myšlenky točí v kruhu a nelze je zastavit
- Deprese - kdy se vše zdá beznadějně šedé a nemáte sílu říct, proč
- Děti a adolescenti - kteří ještě neumí slovy vyjádřit své city
- Stáří a demence - kdy se paměť ztrácí, ale emoce zůstávají
- Závislosti - jako doplněk k léčbě, kdy je potřeba zpracovat původní bolest
Není to řešení pro všechno. Pokud potřebujete rychlé řešení konkrétního problému - třeba jak přestat hádat se s partnerem - arteterapie nebude nejrychlejší cesta. Ale pokud potřebujete pochopit, proč se vůbec hádáte, pak může být nejhlubší cestou.
Co potřebujete začít?
Nic. Ani pastelky, ani papír, ani talent. Stačí otevřenost. Většina lidí se na začátku bojí. „Nevím, jak kreslit.“ „Nemám kreativitu.“ „Nechci, aby to někdo viděl.“
Terapeut vám řekne: „Nikdo to nebudou hodnotit.“ „Nezáleží na tom, jak to vypadá.“ „Záleží na tom, jak to cítíte.“
První tři až pět sezení jsou často nejtěžší. Pak se něco změní. Váš rukou začne mluvit. A vy začnete slyšet, co vám říká.
Kdo je arteterapeut?
Arteterapeut není umělec, který vás učí malovat. Je to terapeut, který má vzdělání v psychologii nebo psychoterapii a zároveň prošel specializovaným školením v uměleckých technikách. V Česku je to obor, který vyžaduje alespoň dva až tři roky doplňujícího vzdělávání po základním vzdělání v psychologii, sociální práci nebo umění.
V České republice je podle odhadů 50 až 70 certifikovaných arteterapeutů. Většina pracuje v psychiatrii, dětských odděleních, domovech pro seniory nebo v centrech pro traumata. V roce 2022 byla na Univerzitě Karlově zahájena první akreditovaná magisterská specializace v arteterapii - krok, který může tento obor stabilizovat a zvýšit jeho kvalitu.
Terapeutický vztah je klíčový. Není to jen „někdo, kdo vám dá pastelky“. Je to někdo, kdo vás sleduje, kdo vás neohodnocuje, kdo vás nechá být. A kdo vás vede k tomu, abyste si sami našli odpovědi.
Co se děje v budoucnosti?
Arteterapie roste. V posledních letech se poptávka po ní mezi dětmi a dospívajícími zvyšuje o 15-20 % ročně. Mnoho škol začíná experimentovat s arteterapií jako součástí prevence psychických problémů. Je to logické. Když dítě neumí říct, že je špatně, může mu pomoci kresba.
Objevují se i nové technologie - digitální kreslení, virtuální reality. Ale většina terapeutů stále preferuje rukou a papír. Protože se v těchto materiálech zachycuje pravý pohyb, skvrna, tlak, zastavení. To je to, co se dá cítit.
Největší hrozba pro budoucnost není nedostatek lidí, ale nedostatek standardů. Neexistuje jednotná certifikace. Někdo může začít dělat „arteterapii“ po jednodenním semináři. To ohrožuje důvěru v obor. Mezinárodní asociace uměleckých terapií (MAUT) pracuje na vytvoření standardizovaného vzdělávacího rámce, který by měl být dokončen v roce 2024.
Co je na arteterapii největšího?
Největší síla arteterapie není v tom, že vám pomůže získat „lepší“ obrázky. Je v tom, že vám pomůže získat lepší vztah k sobě. Když vytváříte něco, co je vaše - bez hodnocení, bez srovnávání, bez kritiky - začínáte vnímat sebe jako někoho, kdo má právo existovat. Kdo má právo na bolest. Kdo má právo na místo, kde se může vyjádřit.
Nejčastější zpětná vazba od klientů zní: „Nikdy jsem si neuvědomil, že to, co cítím, je platné.“
Arteterapie není zázrak. Ale je to cesta, která vám umožňuje najít svůj vlastní hlas - i když ho potřebujete říct pomocí barvy, škrábání nebo tvaru z hlíny.
Může mi pomoci arteterapie, když jsem nikdy nekreslil?
Ano. Arteterapie není o uměleckém talentu. Je o tom, jak se cítíte, když kreslíte. Většina lidí začíná s tím, že si myslí, že „to neumí“. Terapeut vám vysvětlí, že estetická hodnota neexistuje. Důležité je, co vám tvorba říká o vás - ne jak to vypadá. V prvních sezeních se často objeví odpor, ale během 3-5 týdnů se většina lidí uvolní a začne najít svůj způsob výrazu.
Je arteterapie nahrazováním psychoterapie?
Ne. Arteterapie je doplňkem, ne náhradou. Funkční léčba často kombinuje verbální psychoterapii s výtvarnou tvorbou. Například: nejprve promluvíte o svém stresu, pak ho vyjádříte malbou, a pak se znovu o něm promluvíte. Výtvarný výstup vám pomáhá objevit hlubší vrstvy emocí, které slovy nedokážete dosáhnout. Je to jako přidat barvu k černobílému příběhu.
Kde najdu kvalitního arteterapeuta v Česku?
Nejbezpečnější způsob je vyhledat člena České arteterapeutické asociace nebo Mezinárodní asociace uměleckých terapií (MAUT). Ti mají prokazatelné vzdělání a praxi. Většina pracuje v psychiatrických zařízeních, centrech pro děti a rodiny, nebo v privátních praxích. Můžete se podívat na webové stránky těchto organizací nebo se zeptat na psychologické centrum, které nabízí psychoterapii - mnohé z nich už mají arteterapeuty ve týmu.
Může arteterapie pomoci při depresi?
Ano. U lidí s depresí se často vyskytuje pocit beznaděje a odtržení od sebe. Arteterapie jim umožňuje znovu navázat kontakt s vlastními emocemi. Malování nebo modelování může být prvním krokem k tomu, že se člověk znovu začne cítit jako „někdo“. Není to lék, ale pomáhá obnovit citlivost, kterou depresivní stav vypíná. V některých případech lidé popisují, že po několika sezeních se jim podařilo poprvé odmítnout myšlenku, že „jsou zbyteční“.
Je arteterapie hračka nebo skutečná léčba?
Je to skutečná léčba, která má podklady v psychologii, neurovědě a terapeutické praxi. Není to „zábava“ pro děti - i když děti s ní často pracují. Je to nástroj pro zpracování hlubokých emocí, které slova nezvládnou. Vědecké studie potvrzují její účinnost u traumatu, úzkosti a poruch přijímání sebe sama. Její síla je v tom, že se nezaměřuje na to, co je „správné“, ale na to, co je pravdivé pro vás.