Benefity přes zaměstnavatele: Jak jednat s HR o dotaci na psychoterapii

Stále více lidí v Česku trpí úzkostí, vyhořením nebo depresemi - a přesto se psychoterapie stále považuje za luxus, který si může dovolit jen někdo s dostatkem peněz. Ale co kdyby to nebylo o penězích, ale o tom, že tvůj zaměstnavatel by ti mohl pomoci? V roce 2025 už není zvláštní, když firma platí za psychoterapii svým zaměstnancům. Je to už trend. A ty můžeš být ten, kdo ho ve své firmě spustí.

Proč to vůbec má smysl?

Představ si, že tvoje firma platí za terapii - a ty se cítíš lépe. Nejen že se ti lépe spí, ale také ti přijde více nápadů, méně tě trápí konflikty na práci a nemusíš si každý týden brát den nemocné. Podle studie z Českého statistického úřadu za rok 2023 průměrný zaměstnanec chybí v práci 7,2 dne ročně kvůli nemoci. Když se podíváš na data z firem, které zavedly terapii jako benefit, vidíš, že nemocnost klesá o 20 % a více. To znamená, že za každých 100 000 Kč, které firma investuje do terapie, ušetří až 250 000 Kč na nákladech na náhradní pracovníky a ztracené výkony.

Nejde jen o peníze. Lidé, kteří mají přístup k psychoterapii, jsou věrnější. V jedné IT firmě v Brně, která zavedla terapii jako benefit, se retence zaměstnanců zvýšila o 15 % během jednoho roku. Lidé neodešli, protože se cítili vidění a podporovaní. A to není jen marketing. To je lidská potřeba.

Co říká zákon? (A proč je to složité)

Od 1. ledna 2025 platí nový daňový limit na zdravotní benefity - až 46 557 Kč ročně na zaměstnance. Zní to skvěle, ale tady je háček: psychoterapie se nespočítává jako zdravotnická služba. To znamená, že pokud firma zaplatí za tvoje sezení s terapeutem, nemůže si to odpočítat od daní. Neexistuje daňová výhoda.

To způsobuje, že mnoho firem se zdráhá. HR manažeré říkají: „Když to nemůžeme odpočítat, tak proč to dělat?“ Ale to je špatný pohled. Ne každá investice musí být daňově výhodná, aby měla smysl. Některé věci mají hodnotu jen proto, že zlepšují život lidí.

Mezitím se ale objevují chytré řešení. Společnosti jako Quadratum nebo Hedepy nabízejí anonymní terapeutické linky, kde zaměstnanci mohou volat bez toho, aby museli říkat, kdo jsou. Tyto služby nejsou považovány za „zdravotní péči“ v právním smyslu - a proto se dají zahrnout do širších wellbeing programů. To je klíč.

Co vlastně můžeš požádat o?

Nechceš jen „nějakou terapii“. Chceš terapii, která ti pomůže. A to znamená:

• Pravidelné sezení - ne jen jedno, ale minimálně 8-12 za rok. Jedno sezení je jako lék na bolest hlavy: dočasná úleva, ale ne řešení.
• Možnost volby terapeuta - ne všechny firmy dají jen jednoho terapeuta. Pokud ti někdo přiřadí někoho, koho nechceš, můžeš požádat o výměnu.
• Anonymitu - nechceš, aby ti HR říkali: „Takže, jak to šlo s tím terapeutem?“ Většina dobrých programů umožňuje komunikaci bez připojení k pracovnímu profilu.
• Online i offline možnosti - někdo potřebuje vidět terapeuta v kanceláři, někdo si stačí otevřít laptop v kuchyni. Obojí by mělo být možné.

Nejlepší programy, které už fungují v Česku, nabízejí:

• 4-12 sezení ročně (ideálně 8)
• Možnost volby terapeuta z databáze (např. 20+ lidí)
• Možnost konzultace s koučem nebo právníkem (pro finanční nebo pracovní problémy)
• Anonymní přístup - žádné přihlašování se jménem
• Online i telefonní konzultace

Jak se s HR o tohle vůbec bavit?

Neříkej: „Chci terapii.“ Říkej: „Jak bychom mohli snížit nemocnost a zvýšit produktivitu?“

HR manažeré nejsou zlí. Jsou jen v obrovském tlaku. Potřebují data, ne city. Připrav si to takto:

1. Zjisti, kolik lidí ve firmě chybí kvůli stresu nebo úzkosti - nemusíš mít přesná čísla, ale když řekneš: „V našem týmu za posledních 6 měsíců 4 lidi chyběli kvůli vyhoření“, už to zní jako problém.
2. Ukaž náklady - průměrný den nemoci stojí firmu 2 500 Kč. Pokud 10 lidí chybí 5 dní ročně, je to 125 000 Kč. A to jen na nemocnost. Co když ti někdo z týmu odejde, protože se necítí podporovaný? Náklady na náhradu jsou 150 000-300 000 Kč.
3. Ukaž, že to jinde funguje - zmíněná IT firma v Brně, která zvýšila retenci o 15 %. Nebo firma v Ostravě, kde se nemocnost snížila o 22 %.
4. Navrhni konkrétního poskytovatele - neříkej „nějaký terapeut“. Řekni: „Hedepy nabízí 8 sezení ročně za 3 000 Kč na zaměstnance. To je 24 000 Kč za tým 8 lidí. A to je méně než jedna nemocná pracovníkova mzda.“
5. Navrhni pilotní projekt - „Můžeme to vyzkoušet na 10 lidech na 6 měsíců? Pokud se nemocnost sníží, rozšíříme.“

Největší námitka HR: „To bude stát peníze.“ Odpověď: „Ano, ale co stojí, když někdo odejde?“

Co ti může HR říct - a jak na to reagovat

Námitka 1: „Nemůžeme to odpočítat od daní.“
Odpověď: „Nemusíme. Investice do lidského zdraví se nevrací jen v daňových úsporách. Vrací se v tom, že lidé zůstávají, pracují lépe a nechceme se stát firmou, kde se každý druhý vyhoří.“

Námitka 2: „To by bylo neetické - kdo bude vědět, kdo to používá?“
Odpověď: „To je přesně důvod, proč použít anonymní systém jako Quadratum nebo Hedepy. Nikdo neví, kdo to používá. Ani HR. Ani šéf.“

Námitka 3: „To je jen marketing.“
Odpověď: „A co když je to marketing, který skutečně pomáhá lidem? Pokud bychom měli program, který zlepšuje spokojenost zaměstnanců, zvyšuje produktivitu a snižuje náklady - bylo by to špatné, kdybychom to neudělali?“

Kdo to už dělá? (A jak to vypadá v praxi)

Ve firmách s více než 50 zaměstnanci se to už stává běžným. V Praze například firma v oblasti IT zavedla terapii jako standardní benefit - každý zaměstnanec má 8 sezení ročně. Nejsou to jen „hodiny s psychologem“. Jsou to konzultace, které řeší:

• Problémy s nadřízeným
• Stres z přepracování
• Oddělení práce a soukromého života
• Finanční stres
• Problémy v manželství, které ovlivňují práci

Na LinkedInu jedna manažerka napsala: „Před rokem jsem měla paniku před každým meetingem. Dnes už jsem nejen lepší manažerka - ale i lepší matka.“

Největší poskytovatelé v Česku:

• Hedepy - online terapie, 8-12 sezení, anonymní, cena 2 500-3 500 Kč na zaměstnance
• Quadratum - kombinace psychologie, práva, finance, anonymní linka, cena 3 000-4 000 Kč
• CPMPK - nabízí kompletní roční programy s fyzickou i duševní péčí

Ve většině případů firma platí přímo poskytovateli - ty pak přidělují terapeuty. Ty nevíš, kdo to platí. A HR neví, kdo to používá. To je klíč.

Co ti může přijít v hlavě - a proč to není pravda

„To je pro nějaké zvláštní lidi.“
Ne. V každém týmu je někdo, kdo se snaží předstírat, že všechno je v pořádku. Ten, kdo přijde pozdě, kdo se nezúčastňuje kávové pauzy, kdo se nechce vysvětlovat. Ten, kdo je víceméně „normální“, ale vnitřně se rozpadá. On je ten, kdo by mohl pomoci.

„To se nám nevyplatí.“
To je špatný účet. Investice do duševního zdraví má návratnost 400 % podle psychiatra z 1. LF UK. To znamená: za každou korunu, kterou firma vloží, získá 4 koruny zpět - v produktivitě, udržení zaměstnanců a snížení nákladů.

„To je příliš osobní.“
A co je osobnější než to, že se někdo každý den probouzí a cítí, že nemůže dál? Terapie není o tom, aby ti někdo řekl, co máš dělat. Je o tom, aby ti někdo pomohl slyšet sebe.

Co bude za rok? A co teď?

Do roku 2026 by měla přijít změna zákona, která by psychoterapii zahrnula do daňově výhodných benefitů. Ale to není důvod čekat. Tři čtvrtiny firem, které už terapii zavedly, plánují ji rozšířit. A 66 % zaměstnanců generace Z už teď vybírají práci podle toho, jestli firma podporuje duševní zdraví.

Nejde o to, jestli to je „správné“. Jde o to, jestli to je lidské. A když se lidé cítí vidění, pracují lépe. Když pracují lépe, firma má větší zisk. Když firma má větší zisk, může investovat ještě víc - do lidí, do technologií, do budoucnosti.

Ty nemusíš být šéf. Ty nemusíš mít moc. Ale můžeš začít tím, že se s HR pohovoříš. Ne jako nárok. Ale jako návrh. S daty. S realitou. S lidskostí.

A když to uděláš - možná to nebude jen o tobě. Možná to bude o tom, že někdo jiný, kdo se v práci cítí ztracený, se konečně začne cítit doma.