Stojíte před někým, kdo říká: „Já žádný problém nemám. Dokážu přestat kdykoli.“ A víte, že to není pravda. Víte, že ten člověk už měsíce nezvládá pracovat, ztrácí přátele, spí na podlaze a přesto tvrdí, že je všechno v pořádku. Proč? Proč se lidé, kteří jasně trpí, úplně odmítají to uznat? Odpověď není v lži. Odpověď je v kognitivních omylech.
Co jsou kognitivní omyly a proč jsou tak nebezpečné?
Kognitivní omyly nejsou jen „špatné myšlenky“. Jsou to automatické, skryté chyby v tom, jak mozek zpracovává informace. U lidí s závislostí se tyto chyby stávají obranným mechanismem, který je chrání před bolestí viny, stydu a strachu. Nejsou to volné rozhodnutí. Jsou to programy, které mozek spustí bez vědomí. A právě proto jsou tak odolné.Nejčastější dva omyly jsou popření a racionalizace. Popření je úplné odmítnutí reality: „Nemám závislost.“ „Není to tak špatné.“ „Tohle je jen dočasný období.“ Racionalizace je chytřejší verze - vytváří zdánlivě logické důvody: „Piju, abych zvládl stres.“ „Bez toho bych se zbláznil.“ „Můj kamarád pije víc a nic se mu nestalo.“
Tyto myšlenky nejsou jen „výmluvy“. Neurověda to potvrzuje. Podle výzkumů Antonia Damasia z 90. let je u dlouhodobě závislých lidí poškozeno spojení mezi částí mozku, která rozhoduje (neokortex), a částí, která cítí (amygdala). Výsledek? Lidé nejsou schopni spojit své chování s jeho následky. Nemají vnitřní alarm. A proto si říkají: „Nemám problém.“
Proč se popření brání léčbě?
Představte si, že přijdete na lékárnu s bolestí v hrudi. Lékař vám řekne: „Můžete mít infarkt.“ Vy odpovíte: „Ne, to nemůže být. Jsem v pohodě.“ A pak odcházíte. To je přesně to, co se děje u závislosti. Popření není odvaha. Je to útěk. A dokud není prolomeno, žádná terapie, žádný lék, žádná podpora nepomůže.Prof. Jiří Raboch z VFN v Praze to říká jasně: „Bez překonání popření je jakákoliv léčba ztrátou času.“ Ve výzkumech z roku 2022 zjistili, že 68% klientů v českých léčebnách považuje racionalizaci za hlavní překážku, která je drží v závislosti. Nejde o to, že nechtějí přestat. Jde o to, že si nevěří, že by měli.
Co se stane, když se to začne řešit? V průzkumu léčebny Svoboda z roku 2022 řeklo 73% klientů, že technika „hledání důkazů pro a proti“ byla pro ně nejvýznamnější. Když terapeut položí otázku: „Co je důkaz, že pít je opravdu potřeba? Co je důkaz, že to způsobuje problémy?“, začíná mozek pracovat jinak. Nejenom se brání. Začíná přemýšlet.
Jak se pracuje s racionalizací v terapii?
V kognitivně-behaviorální terapii (KBT) se nepoužívá konfrontace. Používá se otázka. To je rozdíl mezi tím, když někdo říká: „To je blbost!“ a když se ptá: „A jaký máš důkaz, že to platí?“Nejčastější technika se jmenuje „trojí sloupec“. Klient zapisuje:
- Situace: „Včera jsem měl špatný den na práci.“
- Automatická myšlenka: „Potřebuji pít, jinak to nevydržím.“
- Důkazy pro a proti: „Pro: Pít mi dělá klid. Protí: Pít mi dělá bolesti břicha, ztratil jsem práci, můj syn se mě bojí.“
Ten sloupec je jako zrcadlo. Klient nevidí „lži“. Vidí vlastní myšlenky. A často je to prvníkrát, kdy si uvědomí: „Tohle všechno jsem si jen vymyslel.“
Ve výzkumu Českého časopisu pro klinickou psychologii z roku 2021 se ukázalo, že KBT s tímto přístupem má 42% úspěšnost v udržení abstinence po roce. Farmakoterapie bez práce s myšlenkami? Jen 28%. Rozdíl je v tom, že KBT mění základ - myšlení. Ne jen tělo.
Co se děje v České republice?
Česká republika je v Evropě na 7. místě, když jde o integrování kognitivní terapie do léčby závislostí. V 92% specializovaných léčeben se KBT používá jako standard - podle dat Ministerstva zdravotnictví z roku 2022. V roce 2023 zahájila Národní lékárna aplikaci „Myšlenkový deník 2.0“, kterou v prvních šesti měsících použilo přes 4 200 klientů. A v roce 2024 bude zaveden standardizovaný test „Kognitivní profil závislosti“, který identifikuje 12 klíčových omylů u každého klienta.Trh se roste. V roce 2022 činil trh kognitivně-behaviorálních služeb 1,1 miliardy korun. Předpovídají, že do roku 2025 to bude 3,5 miliardy. Proč? Protože lidé už nechtějí jen léky. Chtějí pochopit, proč to dělají.
Co selhává?
Ale není to všechno zlaté. První týdny práce s popřením jsou pro mnohé klienty psychickým šokem. V průzkumu Ústavu adiktologie v Brně z roku 2023 řeklo 41% klientů, že to bylo extrémně stresující. U 17% to vedlo k ukončení terapie. Někteří terapeuté začínají příliš rychle - konfrontují bez vztahu. A to vede k odporu. V 65% případů, jak uvádí školicí materiál z Brna, klienti zavřou dveře, když se jim řekne: „To je nesmysl.“Jiní kritikové, jako PhDr. Martin Vávra z Brna, varují: „Přílišné zaměření na myšlenky ignoruje biologii.“ A má pravdu. Závislost není jen „špatná myšlenka“. Je to nemoc mozku. A někdy potřebujete léky, jako je naltrexon nebo buprenorfin, aby mozek mohl znovu začít fungovat. KBT nevyřeší všechno sama.
Co je „moment pravdy“?
V každém příběhu úspěšného uzdravení je ten okamžik. Ten, kdy se někdo zastaví. A řekne: „To jsem si všechno vymyslel.“Na Redditu se uživatel „Bывšíalka“ vyjádřil: „Největší zlom byl, když terapeutka ukázala, jak si lžu.“
Podle dat Národního monitoringového centra pro drogy se ten „moment pravdy“ objeví u 62% úspěšných klientů ve třetím měsíci terapie. Ne v prvním. Ne v druhém. V třetím. Protože je potřeba čas. Bezpečnost. A důvěra.
Nejde o to, aby klient „přiznal vinnost“. Jde o to, aby přestal předstírat, že všechno je v pořádku. A když to udělá, začíná léčba skutečně.
Co dělat, pokud jste s někým, kdo popírá?
Nemluvte o závislosti. Nemluvte o tom, jak je to špatné. Mluvte o konkrétních věcech. „Včera jsi se ztratil, když jsem tě volal.“ „Třetí týden nejsi schopen vstát na ranní schůzku.“Nechte ho přemýšlet. Položte otázku: „Co by se stalo, kdyby se ukázalo, že pít ti opravdu škodí?“
Nepřemýšlejte o tom, jak to „vyřešit“. Přemýšlejte o tom, jak mu pomoci vidět.
A pokud jste sami - a cítíte, že si vymýšlíte důvody pro užívání - nečekejte na „nějaký den“. Ten den už může být dnes. Zapište si tři věci, které vám závislost zničila. A tři věci, které jste si vymysleli, aby to vypadalo, že je to v pořádku.
Pravda není v tom, že jste „zlý“. Pravda je v tom, že jste lidé. A lidé se mohou změnit. Ale jen když přestanou lhát sobě samotným.
Proč se lidé s závislostí neuznávají jako závislí?
Lidé s závislostí neuznávají problém, protože jejich mozek automaticky vytváří kognitivní omyly - jako popření a racionalizace - jako ochranný mechanismus. Tyto myšlenky nejsou vědomé lži, ale automatické zkratky, které brání vnímání skutečnosti. Neurověda ukazuje, že dlouhodobé užívání látek poškozuje spojení mezi částmi mozku, které odpovídají za rozhodování a emoce, což ztěžuje vnímání důsledků vlastního chování.
Je racionalizace stejná jako lžení?
Ne. Racionalizace není vědomé lžení. Je to způsob, jak mozek přesvědčí sebe sama, že chování je logické nebo nutné. Závislý člověk opravdu věří svým důvodům - „Piju proto, abych zvládl stres“, „Jinak bych se zbláznil“. Neříká to proto, že chce klamat, ale protože jeho mozek už neumí rozlišovat mezi skutečností a obranným myšlenkovým vzorem.
Jak dlouho trvá překonat popření v terapii?
Překonání popření trvá průměrně 8-12 týdnů v kognitivně-behaviorální terapii. Některí klienti přijmou skutečnost už ve třetím měsíci, jiní potřebují půl roku. Klíčem není čas, ale kvalita terapeutického vztahu. Pokud se klient necítí ohrožený nebo odsuzovaný, je pravděpodobnější, že se otevře. Předčasné konfrontování vede k odporu u 65% případů.
Může kognitivní terapie pomoci i u těžkých závislostí, jako je opiátová?
Ano, ale ne sama. U těžkých opiátových závislostí je nutné kombinovat kognitivně-behaviorální terapii s farmakoterapií - například s buprenorfinem nebo metadonem. KBT pomáhá změnit myšlenkové vzorce, které vedou k užívání, ale léky stabilizují mozek a umožňují terapii fungovat. Bez léků může být KBT pro některé klienty příliš náročná.
Co je „kognitivní determinismus“ a proč je to riziko?
Kognitivní determinismus je přehnané zaměření na myšlenky jako jedinou příčinu závislosti, přičemž se ignorují biologické, genetické nebo sociální faktory. Někteří terapeuté přílišně věří, že „pokud změníš myšlenky, změníš chování“. Ale závislost je nemoc mozku, která vzniká kombinací genů, prostředí, trauma a neurochemie. Pokud se zapomene na tělo, terapie může selhat.
Je možné překonat kognitivní omyly bez terapeuta?
Je možné začít sám - například pomocí „trojího sloupce“ nebo aplikace „Myšlenkový deník 2.0“. Ale samostatně je to extrémně obtížné. Kognitivní omyly jsou právě proto „kognitivní“, že je nevidíte. Terapeut funguje jako zrcadlo - ukazuje vám to, co nevidíte. Bez toho se často opakujete ve stejných myšlenkách, aniž byste to věděli.