Meltdown a shutdown: Jak správně reagovat na přetížení u autistů v terapii

Meltdown a shutdown: Jak správně reagovat na přetížení u autistů v terapii

Když autistický člověk přestane odpovídat, zatváří se prázdně a nechá se záviset na životních potřebách, není to lhostejnost. Když náhle začne křičet, padá na zem nebo bije hlavou o zeď, není to výčitka. To jsou meltdown a shutdown - nevolní reakce těla na přetížení, ne chování, které se dá „vychovat“ nebo „zakápat“.

Co je meltdown a co je shutdown?

Meltdown je výbuch. Tělo přestane kontrolovat emoce, smysly a pohyb. Pláč, křik, pád na zem, křeče - to všechno není „špatné chování“. Je to výsledek přetížení smyslů, emocí, myšlenek. Když se mozek přepne do „příliš mnoho“ režimu, tělo reaguje tak, že se pokusí vyčistit přetížení - i když to způsobí bolest nebo zmatek.

Shutdown je naopak tichý výpadek. Tělo se zavře. Mluvit? Nemožné. Pohnout se? Ne. Rozumět, co se děje kolem? Ne. Je to jako počítač, který se zablokuje na modré obrazovce. Mozek je příliš unavený na zpracování jakéhokoli vstupu. Někdo může sedět v koutě, zírat do prázdna, neodpovídat, aniž by se zdálo, že je v nebezpečí. Ale je v nebezpečí - jeho tělo se pokouší přežít.

Podle studie Phunga a kol. (2021) z 157 autistických mladistvých bylo shutdowny častější než meltdowny - zejména u žen a lidí s vysokým funkcováním. A to proto, že se snaží maskovat své projevy - a to stojí energii, která se nakonec vyplatí tichým výpadkem.

Proč to vůbec nastává?

Nejde o „příliš citlivý“ člověk. Jde o fyziologický proces. Meltdown aktivuje sympatický nervový systém - „boj nebo útěk“. Shutdown aktivuje parasympatický systém - „zamrznutí“. Když tělo už nemůže bojovat ani utéct, zvolí třetí cestu: zastavit se úplně.

Podle Chua (2023) a Paris a kol. (2025) je shutdown jako „blue screen of death“ u počítače - všechny procesy se zastaví. Tělo nezvládá další zpracování. Nejen že se nechce mluvit - nemůže. Nejen že se nechce pohybovat - neumí. Dokonce i základní úkoly, jako si obléct tričko nebo vypít vodu, se stanou nemožné.

Studie zadok a kol. (2023) ukázaly, že autistickým lidem trvá průměrně 72 hodin, než se jejich tělo vrátí do klidového stavu po shutdownu. Neurotypičtí lidé se obnoví za 24 hodin. To znamená, že po jednom shutdownu je člověk tři dny náchylnější na další - jako by měl pořád vypnutou ochranu.

Co terapeuti dělají špatně?

V České republice 78% terapeutů stále používá tradiční behaviorální přístupy - například ABA (Applied Behavior Analysis). Ten se zaměřuje na „opravu“ chování: „Nechci, abys křičel.“ „Nechci, abys se neodpovídal.“ „Musíš se učit komunikovat.“

Ale co když člověk nemůže komunikovat? Co když mu jeho mozek prostě neumožňuje? ABA často vede k masce - když autistický člověk přestává být sám a snaží se vypadat „normálně“. Podle studie Alaghband-Rad a kol. (2023) 58% klientů ABA zažívá častější shutdowny - protože se musí neustále snažit být někým, kým není.

Dr. Wenn Lawson, autista a terapeut s 30 lety zkušeností, to říká jednoduše: „Masking je jako nechat se utopit v snaze předstírat, že umíte plavat.“

V ČR je to horší. 63% lidí z fóra Autisti.cz hlásí, že terapeuti během shutdownu „vybízejí k výrazu emocí“ - jako by šlo o výzvu, kterou lze překonat. Když někdo řekne: „Proč se nechceš podívat do očí?“, „Proč neodpovídáš?“, „Musíš to vysvětlit!“, nezlepší to stav - prodlouží ho o 50-70%.

Terapeut sedí v klidu daleko od autistické osoby, která se schoulila pod dekou, v tichém, mírně osvětleném prostoru.

Co funguje?

Neurodiverzně afirmativní přístup neříká: „Změň se.“ Říká: „Víme, že jsi přetížený. Necháme tě být. Pomůžeme ti se zotavit.“

První krok: Uznání. Neříkejte: „To je špatné chování.“ Řekněte: „Vím, že je to těžké. Jsi v bezpečí.“

Druhý krok: Klid. Vypněte světlo. Ztlumte zvuky. Odstraňte vizuální přetížení. Ideální prostředí má 20-40 lux osvětlení a hluk pod 45 dB - jako tichá knihovna. Neptejte se. Nevyžadujte odpověď. Nezabírejte se.

Třetí krok: Stimulace. Někdo potřebuje klikatku, texturu, těžkou plátnovou deku, hračku s vibračním motorem. Nejde o „rozptylování“ - jde o to, aby mozek měl nějaký jasný, kontrolovatelný vstup, který ho uklidní. 85% autistických lidí hlásí, že osobní stimulační předmět zkracuje shutdown o 30-40%.

Čtvrtý krok: Počkejte. Shutdown trvá průměrně 2-4 hodiny. Někdy déle. Pokus o „vyřešení příčiny“ - „Proč jsi to udělal?“, „Co se stalo?“ - prodlužuje stav o 30-50%. Příčina není důležitá hned teď. Důležitá je bezpečnost. Nezatěžujte mozek otázkami. Počkejte, až se tělo vrátí.

Pátý krok: Potvrzení. Jakmile se člověk začne pohybovat, mluvit, dýchat normálně - neříkejte: „Tak to bylo zlé!“ Řekněte: „Jsi zpátky. Jsem rád, že jsi v bezpečí.“

Co se děje v ČR?

Terapie pro autistické jedince v ČR stojí 1,2 miliardy korun ročně. Ale jen 8% této částky jde na neurodiverzně afirmativní přístupy. Pouze 22% terapeutů má certifikaci v metodách jako DIR Floortime nebo ACT. Většina se učila ABA - metodu, kterou Ivar Lovaas vyvinul v roce 1987 a která se dnes považuje za zastaralou v mnoha zemích.

Na vysokých školách se o shutdownech učí jen 27% psychologů. V České republice je jen tři organizace, které nabízejí akreditovaný trénink DIR Floortime - Kinder Growth Therapy, Neurodiverzní centrum Praha a Centrum pro autistické děti Brno. A to všechno za cenu 80 hodin výuky a roční supervize.

Od ledna 2024 je v českém zákoně o sociálně-právní ochraně dětí zmíněn pojem „autistické vyhoření“. Ale není tam nic o tom, jak ho rozpoznat, jak s ním zacházet, jak ho předcházet. Výzkumná skupina na 1. lékařské fakultě UK připravuje první českou studii, která bude měřit kortizol, srdeční tep a mozkovou aktivitu během shutdownu - první taková studie v zemi.

Autistický člověk pomalu vychází ze shutdownu, oči se opět zaměřují, zatímco teplé světlo proniká skrz papírové panely.

Co se mění?

Globálně se shutdowny začínají uznávat jako samostatný klinický fenomén. Očekává se, že v roce 2025 bude zařazen do ICD-12 - mezinárodní klasifikace nemocí. To znamená, že terapeuti budou mít jasná pravidla, jak ho léčit - ne jak ho potlačit.

Pilotní projekt „Bezpečný shutdown“ v 15 klinikách v ČR testuje standardizovaný protokol - s cílem snížit délku shutdownu o 25%. První výsledky ukazují, že když se terapeuti nezaměřují na „opravu“, ale na „podporu“, lidé se zotavují rychleji a častěji.

Technologie také pomáhá. Zařízení jako Muse Headband nebo Empatica E4 měří mozkovou aktivitu a fyziologické signály - a včas upozorňují na přetížení. V Německu snížily frekvenci shutdownů o 40%. V ČR je používá méně než 5% terapeutů - kvůli ceně. Muse stojí 8 990 Kč, Empatica 29 900 Kč ročně.

Co můžete udělat?

Nejde o to, aby všichni terapeuti měli nejnovější technologii. Jde o to, aby se naučili poslouchat.

Nejste terapeut? Pak se naučte tři věci:

  1. Nezakládejte předpoklady. Když někdo neodpovídá, není to nevážnost. Je to tělesná reakce.
  2. Nezatěžujte. Neptejte se: „Co se stalo?“ „Proč jsi to udělal?“ „Můžeš to vysvětlit?“
  3. Dejte prostor. Pokud někdo potřebuje ticho, dejte mu ho. Pokud potřebuje klikatku, dejte ji mu. Pokud potřebuje sedět v koutě, nechte ho tam.

Autistický shutdown není problém, který se řeší hovorem. Je to tělesná potřeba - potřeba ticha, bezpečí a času. A když ho dostane, člověk se vrátí. Ne jako „opravený“. Ale jako on sám.