Narcistická porucha osobnosti není jen hrdost nebo sebedůvěra. Je to hluboká a trvalá porucha, která mění, jak člověk vnímá sebe, druhé a svět kolem sebe. Lidé s touto poruchou často vypadají jako nezničitelní - přesvědčení o výjimečnosti, potřeba obdivu, chybějící empatie. Ale za tímto maskem často skrývají hlubokou zranitelnost, strach z selhání a prázdný vnitřní svět. Otázka, kterou si všichni, kdo s nimi žijí nebo pracují, kladou, zní: Lze to vyléčit? A pokud ano, jak?
Co vlastně narcistická porucha osobnosti je?
Narcistická porucha osobnosti (NPD) není jen „velký ego“. Je to diagnóza, kterou potvrzuje psycholog nebo psychiatr podle přesných kritérií. Podle DSM-5 musí člověk splnit alespoň pět z devíti znaků. Například: neustálá potřeba obdivu, přehnané pocitové významnosti, představa, že je výjimečný a může být pochopen jen jinými výjimečnými lidmi, nedostatek empatie, exploatační chování, závist nebo předpoklad, že ho ostatní závidí. Tyto znaky nejsou dočasné - trvají léta, ovlivňují všechny vztahy, práci, rodinu.
Pro někoho to může vypadat jako „jen chování“. Ale pro osobu s NPD je to způsob, jak přežít. Jejich sebevědomí je jako skleněný domeček - stačí malá kritika, a celé se zhroutí. Aby to nezhaslo, musí stále hledat obdiv, kontrolu, potvrzení, že jsou „lepší“. Když se něco nezdaří, nevidí to jako chybu - vidí to jako útok na sebe. A reagují na to agresí, zanedbáním nebo únikem.
Je možné narcistickou poruchu vyléčit?
Ne. Neexistuje žádný „lék“ na narcistickou poruchu osobnosti, který by ji úplně vyhladil. To je první, co musíte pochopit. Nejde o to, aby se člověk „stal normálním“. Jde o to, aby se naučil žít s tím, co je, a přestal ničit sebe i ostatní.
Psycholog Mgr. Zuzana Dvořáková to říká jasně: „Není možné očekávat vyléčení z narcistické poruchy osobnosti.“ Ale to neznamená, že je všechno ztraceno. Cílem terapie není změnit člověka na někoho jiného - ale pomoci mu získat trochu klidu, zlepšit vztahy, naučit se zvládat emoce a přestat být vězněm svého vlastního systému.
Problém je v tom, že 75 % lidí s NPD nevidí problém v sobě. Věří, že všechno je špatně u ostatních. Když přijdou do terapie, nechcí změnit se - chtějí změnit manželku, šéfa, rodiče. Chcí, aby terapeut řekl: „Ano, máte pravdu, všichni jsou proti vám.“ To je výzva pro každého terapeuta. Pokud pacient nesouhlasí s tím, že má problém, terapie má malou šanci.
Jak funguje psychoterapie u NPD?
Terapie není jako u deprese, kde stačí pár měsíců. U NPD to trvá roky - obvykle 1 až 3 roky, někdy i déle. Je to dlouhá cesta, kde se člověk učí pomalu, krok za krokem, jak se k sobě chovat jinak.
Nejčastěji se používají tři přístupy: psychodynamický, kognitivně behaviorální a schémová terapie. Psychodynamická terapie se snaží pochopit, odkud tyto vzory pocházejí - často z dětství, kdy bylo potřeba být „perfektní“ nebo „silný“, aby se získala láska. Kognitivně behaviorální terapie (KBT) se zaměřuje na konkrétní myšlenky: „Jestli mi někdo řekne, že jsem špatný, znamená to, že jsem bezcenný.“ Terapeut pomáhá klientovi tyto myšlenky zkoumat, testovat a měnit.
Specifické techniky zahrnují hraní rolí - například simulace konfliktu s kolegou, kde klient musí vystoupit z role „výjimečného“ a zkusit se postavit na místo druhého. Nebo racionální introspekce - kdy klient píše, co cítil, když ho někdo kritizoval, a terapeut mu pomáhá najít alternativní výklad: „Možná nebyl na mě zlobný - možná jen měl špatný den.“
Skupinová terapie je velmi užitečná - tam se lidé s NPD setkávají s ostatními, kteří mají podobné reakce. Vidí, že nejsou jediní, že jejich chování způsobuje bolest. Ale krátkodobé skupiny nestačí. Potřebují dlouhodobý prostor, kde se může vybudovat důvěra. A takové skupiny jsou v Česku vzácné.
Proč je terapie tak obtížná?
Terapie s narcistickým klientem je pro terapeuta jako šachová partie s někým, kdo nechce hrát podle pravidel. Klient testuje hranice: zpožďuje se, přerušuje sezení, znevažuje terapeuta, snaží se ho získat jako „svého“ - jako kdyby byl jeho nástroj. Když terapeut ukáže hranici, klient reaguje zlobou nebo únikem. Když terapeut ukáže empatii, klient to využije jako potvrzení své výjimečnosti.
Je to emocionálně vyčerpávající. Terapeut musí být pevný, ale ne tvrdý. Empatický, ale ne podřízený. Musí neustále sledovat, zda neztrácí svou roli. A musí se naučit nebrát to osobně - když klient řekne: „Vy jste nejhorší terapeut, kterého jsem kdy měl“, není to o něm. Je to o tom, jak klient vnímá svět.
Ještě větší překážkou je to, že lidé s NPD často hledají terapeuta, který je „stejně mocný“ jako oni - někoho s titulem, známostmi, statusem. Pokud terapeut není „dost dobrý“, nepřijdou. A pokud se terapeut „nechová jako boh“, přestanou mu věřit.
Co může pomoci kromě terapie?
Léky nevyléčí NPD. Žádný lék nezmění základní strukturu osobnosti. Ale mohou pomoci s tím, co se kolem NPD vytváří - deprese, úzkost, závislosti. Pokud člověk s NPD má závažnou deprese, antidepresiva mu mohou dát trochu prostoru, aby mohl v terapii pracovat. Ale bez terapie se léky nevyplatí.
Některé nové přístupy se začínají testovat v Česku od roku 2022. Mindfulness - naučit se pozorovat své emoce bez toho, aby je okamžitě reagoval - může pomoci zpomalit impulzivní reakce. Práce s tělem - jak se například tělo napíná, když se někdo chce „převýšit“ - může pomoci připojit myšlenky k fyzickým projevům. A digitální nástroje, které pomáhají klientovi denně zaznamenávat své emoce a reakce, se testují na Psychiatrické klinice 1. LF UK. Výsledky se očekávají až v roce 2025.
Co je realistický výsledek?
Nejde o to, aby člověk s NPD náhle začal být laskavý, skromný a empatičtý. To se nestane. Ale může se stát, že se naučí:
- poznat, kdy jeho reakce je přehnaná nebo neodpovídá situaci
- přestat automaticky obvinovat ostatní
- vydržet kritiku bez toho, aby se zhroutil nebo začal útočit
- pojít do vztahu s mírnějším pocitem „musím být lepší“
- pozorovat své vlastní chování a říct si: „To jsem udělal znovu.“
Podle prognózy prof. Jiřího Rabocha je úspěšnost dlouhodobé terapie odhadována na 30-40 % případů. To znamená, že tři z pěti lidí buď terapii neukončí, nebo se nezmění dostatečně. Ale ty, co se změní - i když jen o trochu - mají lepší život. Méně konfliktů, méně izolace, méně deprese.
Co dělat, když máte blízko někoho s NPD?
Nemůžete ho vyléčit. Ale můžete se naučit, jak se s ním zacházet. Nezakládejte naděje, že se změní. Neberete to osobně, když vás znevažuje. Nenechte se vytahovat do bojů o moc. Nastavte hranice - a držte se jich. Pokud je vaše vztah s ním toxický, může být nejlepší krok odejít. Nejste zodpovědní za jeho duševní zdraví.
Pro vás je důležité, abyste měli svou podporu - terapeut, přítel, skupina. Vztah s narcistou je jako běh po ostrém noži. Každý krok může způsobit zranění. A nemusíte to dělat sami.
Je terapie v Česku dostupná?
Ne. Je to jedna z největších překážek. V Česku je pouze 12 center, která nabízejí dlouhodobou terapii pro poruchy osobnosti. Většina terapeutů se nechce věnovat NPD - je to náročné, často neplatné a bez podpory pojišťoven.
Průměrná cena jedné hodiny individuální terapie je 1 200-2 500 Kč. Skupinová stojí 600-1 200 Kč. Pojišťovny hrazení dlouhodobé terapie omezují na 20 sezení ročně. Ale efektivní léčba potřebuje 50-100 sezení. To znamená, že většina lidí s NPD nemůže dostat potřebnou pomoc. A když ji dostanou, je to často příliš pozdě - už je zničený vztah, ztracená práce, ztracená rodina.
Je to systémová selhání. A to je jeden z největších problémů - nejen pro jedince, ale pro celou společnost. Lidé s NPD nejsou „špatní“. Jsou nemocní. A nemoc, která nemá lék, je nejhorší.