Skupinová vs. individuální terapie pro PTSD: Co zvolit a kdy

PTSD není jen „paměť traumatu“. Je to celý systém, který se změnil - tělo, emoce, myšlenky, vztahy. A když se rozhoduješ, co zvolit - skupinovou nebo individuální terapii - nejde jen o to, co je levnější nebo dostupnější. Jde o to, co ti teď opravdu pomůže přežít. A nejen přežít, ale začít znovu věřit - sobě, lidem, světu.

Proč vůbec nějaká terapie?

Mnoho lidí si myslí, že PTSD je jen „něco, co se stalo“ a že čas to všechno zahojí. To není pravda. Trauma se nevypaří samo. Zůstává v těle. V nočních můrách. V náhlém úzkosti, když někdo zavře dveře příliš hlasitě. V tom, že se nemůžeš dotknout svého partnera, ani se ho dotknout. V tom, že se cítíš jako cizinec ve vlastní kůži.

Léčba PTSD není o tom, aby sis „zapoměl“ na událost. Je o tom, aby sis znovu naučil žít s tím, co se stalo, aniž by tě to každý den zničilo. A pro to potřebuješ dva věci: bezpečí a vztah.

Individuální terapie: Když potřebuješ být sám - ale neosamělý

Představ si, že jsi v temné místnosti. Všechno tě děsí. Každý zvuk je hrozba. Teď do místnosti vstoupí někdo, kdo ti řekne: „Jsem tady. Nejsi sám. Můžeš mi říct, co se děje.“ A pak ti neříká, co máš dělat. Jen ti dá čas. A pozornost. Celou. Stále. Jen na tebe.

To je individuální terapie.

Pro ty, kdo právě začínají, kdo se cítí rozpadnutí, kdo mají náhlé panické útoky, kdo se vyhýbají všemu, co připomíná traumatu - individuální terapie je první krok. Je to prostor, kde můžeš mluvit o tom, co nikdy nikdo neviděl. Kde můžeš plakat, křičet, mlčet - a terapeut ti neřekne, že to je „příliš moc“. Kde se naučíš, jak se uklidnit, když tě tělo zrazuje. Kde se ti začne vracet pocit kontroly.

V Česku se pro PTSD doporučuje terapie zaměřená na trauma - TF-CBT. Ale jen 32 % terapeutů má tuto specializaci. Takže nevybírej náhodně. Hledej někoho, kdo ví, co dělá. Kdo ví, že nesmíš příliš rychle zpracovávat trauma. Kdo ví, že nejdřív musíš být bezpečný - tělesně i emocionálně.

Většina lidí s PTSD potřebuje 15-20 sezení individuální terapie, než je připravena jít do skupiny. Někteří potřebují i dva roky. A to je v pořádku. Nejde o rychlost. Jde o to, abys se znovu naučil důvěřovat - nejprve terapeutovi, pak sobě.

Skupinová terapie: Když potřebuješ vidět, že nejsi sám

Představ si, že jsi v té samé temné místnosti. Ale teď tam je ještě pět lidí. Každý z nich má své bolesti. Své noční můry. Své strachy. A když někdo řekne: „Já taky nejsem schopný spát, když je někdo za mými zády.“ - a ty si řekneš: „To jsem já.“

To je skupinová terapie.

Není to „přátelství“. Není to „dělení příběhů“. Je to o tom, že vidíš své reakce v ostatních. A když je vidíš, přestáváš si myslet, že jsi šílený. Nebo zkažený. Nebo „něco špatného“.

Skupinová terapie je nejúčinnější pro ty, kdo mají problémy ve vztazích. Oběti domácího násilí. Lidé, kteří se cítí jako „nepotřební“. Ti, kdo se bojí být blízko někoho, ale zároveň se cítí zanedbáni. V skupině se naučíš, že tvoje reakce nejsou „chyba“. Jsou to obranné mechanismy - které ti pomohly přežít. A teď můžeš začít měnit.

Ale pozor. Skupinová terapie není pro každého. Pokud máš silnou dissociaci, sebeublížení nebo náhlé výbuchy agresivity - skupina tě může zranit. Ne zlého úmyslu. Jen proto, že není připravená. Proto se v Česku doporučuje, aby skupinová terapie pro PTSD měla vždy dva terapeuty. A aby byla přísně strukturovaná. Standardní protokol Group 512 PIM se používá i zde - začíná se stabilizací, poté přichází zpracování, a nakonec se vracíš do světa.

Skupinová terapie trvá minimálně rok. A stojí mnohem méně než individuální. V Praze jedno sezení stojí 1500-2500 Kč. Skupinové sezení - 400-700 Kč. A to znamená, že si ji může dovolit téměř každý.

Když se oba přístupy spojí - to je skutečná léčba

Většina lidí, kteří se opravdu zotaví, nezačínala ve skupině. Začínali individuálně. A pak přišel čas, kdy se cítili připraveni. A pak přišla skupina. A tam se stalo něco neuvěřitelného: přestali se cítit jako „pacienti“. Začali se cítit jako lidé.

Podle průzkumu 68 % lidí s PTSD říká, že kombinace obou přístupů byla nejúčinnější. Individuální terapie jim dala bezpečí. Skupinová jim dala vztah.

V Česku už některá centra, jako Adicare, nabízejí program „Skupina +“: dvě individuální sezení měsíčně a týdenní skupina. To je ideál. To je moderní přístup. To je léčba, která bere v úvahu, že člověk je zároveň jedinečný a součást společnosti.

Co ti nesmí říct terapeut

Nikdy ti neřekne: „Zkus to ve skupině, to je levnější.“

Nikdy ti neřekne: „To je jen psychologický problém, překonáš to.“

Nikdy ti neřekne: „Tvoje trauma je horší než jiných.“

Terapeut, který ti říká, že „všechno je v pořádku“, není terapeut. Je to osoba, která se bojí tvojí bolesti.

Pravý terapeut ti řekne: „Nevím, jak to bude, ale budu tady. A my se to naučíme spolu.“

Co dělat teď?

Pokud jsi právě začal - začni individuálně. Najdi terapeuta s certifikací TF-CBT. Nejde o to, kde je. Jde o to, jestli ví, co dělá. V Česku je jen 12 center specializovaných na PTSD. Většina z nich nabízí kombinovaný přístup. Zavolej. Zeptej se. Neboj se říct: „Mám PTSD. Potřebuji pomoci.“

Pokud jsi už nějakou dobu v terapii a cítíš, že se ti všechno opakuje - že znáš své příběhy na paměť, ale nic se nemění - zvaž skupinu. Ne jako náhradu. Ale jako doplněk.

A pokud jsi už v skupině a cítíš se zhoršeně - neváhej říct to terapeutovi. Nebo skončit. Skupina není svatá. Pokud ti nevěří, nebo tě přetíží - není to tvá chyba. Je to chyba systému. A ty máš právo na bezpečnou léčbu.

Co ti nikdo neřekne - ale mělo by

Léčba PTSD není o tom, abys se „vyléčil“. Je o tom, abys se přestal bojovat sám se sebou. A to se děje nejčastěji ne v jedné místnosti. Ale v přítomnosti jiných - kteří ti říkají: „Také to znám.“

Nikdy neztrácej naději. I když se ti to teď zdá nemožné. I když tě to bolí každý den. I když si myslíš, že jsi „příliš zlý“ nebo „příliš zraněný“.

Ty nejsi chyba. Ty jsi přeživší. A přeživší mají právo na život - nejen na přežívání.