Když se někdo vyhýbá místu, kde přišel o blízkého, nebo když se zcela vyřadí z auta, protože tam došlo k nehodě, nebo když se vyhýbá zvukům, které připomínají bolest, kterou kdysi zažil - není to slabost. Je to přežití. Ale přežití, které se může stát kleštěmi, které pomalu zacoukávají život. Vyhýbání se spouštěčům traumatu je jedním z nejčastějších a zároveň nejvíce zkreslených reakcí na PTSD. Mnoho lidí si myslí, že to je způsob, jak se udržet naživu. A v krátkodobém horizontu - ano, funguje. Ale v dlouhodobém? To je jiná příběh.
Co je spouštěč traumatu a proč se mu vyhýbáme?
Spouštěč není jen nějaký zvuk nebo vůně. Může to být konkrétní barva oblečení, kterou měl člověk, který vás zranil. Může to být pohyb ruky, který připomíná útok. Může to být klid, který předcházel násilí. Nebo i vlastní tělesné pocity - třes, zrychlené tepy, tlak na hrudi - které se objeví, když se mozek vrátí do chvíle, kdy se všechno změnilo. Tyto spouštěče nejsou jen připomínky. Jsou jako krátké, intenzivní přepínání do minulosti. A proto se lidé s traumatem snaží všechno, co je spojené s tímto pocitem, vyhnout. A to je přirozené. Mozek říká: „Když se tomu vyhneš, nebudeš bolet.“
Podle posttraumatické stresové poruchy (PTSD) je diagnóza, která byla oficiálně uznána v DSM v roce 1980 a popisuje dlouhodobé psychické následky po extrémním stresu, je vyhýbání se jedním ze tří základních symptomů. Není to volba. Je to reakce. Ale reakce, která se může zastavit. A když se zastaví, začíná se rozšiřovat. Nejprve se vyhýbáte autu, pak městu, pak návštěvě přátel, pak výstupům ven, pak celému světu. A pak se přestáváte ptát: „Proč jsem tak osamělý?“
Proč vyhýbání vypadá jako řešení - a proč není
Když se vyhnete spouštěči, úzkost klesá. Rychle. Někdy o 30-40 % v prvních minutách. To je silná odměna. Mozek se učí: „Vyhnout se = klid.“ A tak se to opakuje. Ale co se stane, když se vyhnete všemu, co vás může nějak zasáhnout? Váš svět se zužuje. A vaše odolnost klesá. Každý nový spouštěč, který se objeví, vás překvapí víc a víc. Protože nejste se s ním naučili pracovat. Nejste se s ním naučili dýchat. Nejste se s ním naučili říct: „To je minulost. Já jsem tady a teď.“
Na druhou stranu, když se pod vedením terapeuty začnete pomalu a bezpečně vystavovat těmto spouštěčům, mozek se začne učit nově. Tento proces se jmenuje habituace. A není to o tom, že se „zvyknete“ na bolest. Je to o tom, že se naučíte, že bolest nepřichází sama - že je to jen vzpomínka. A že vy jste teď jiný člověk. A že se vám to znovu nestane.
Podle studie z American Journal of Psychiatry z roku 2021, lidé, kteří absolvují 12-16 týdnů kognitivně-behaviorální terapie (CBT) je terapeutický přístup zaměřený na změnu myšlenkových vzorců a chování, který je jednou z nejúčinnějších metod léčby PTSD, zažívají snížení symptomů PTSD o 60-70 %. To není malý číslo. To je životní změna. A EMDR je terapeutická metoda, která využívá oční pohyby k zpracování traumatických vzpomínek, a dosahuje podobných výsledků jako CBT - 77 % pacientů má výrazné zlepšení po jen 6-12 sezeních. Tyto metody nevyžadují, abyste se „zakopali“ do vzpomínek. Vyžadují, abyste je prožili - ale v bezpečí.
Co říkají odborníci - a co lidé, kteří to zažili
Bessel van der Kolk, jeden z nejvýznamnějších odborníků na trauma, říká: „Léky mohou uklidnit tělo, ale neodstraní trauma.“ A to je klíč. Vyhýbání se je jako lék. Uklidní to na chvíli. Ale neřeší to, co je pod tím. Klinická psycholožka Klára Hanzalová klinická psycholožka se specializací na trauma, která zdůrazňuje důležitost bezpečného prostoru a postupného zpracování v Olomouci říká: „Nemusíte okamžitě konfrontovat všechno. Ale musíte přestat věřit, že vyhýbání je jediná cesta.“
Na českém fóru se jedna žena psala: „Vyhýbám se všemu. Cítím se lépe. Proč bych měla měnit?“ A má pravdu - v tomto okamžiku se cítí lépe. Ale co bude za rok? Za pět let? Když se všichni přátelé odsunou? Když se ztratí práce? Když se vám tělo začne zběsile stříhat? Vyhýbání se neřeší život. Řeší jen moment.
Druhý uživatel napsal: „Po nehodě jsem se vyhýbal všem BMW. Pak jsem začal s EMDR. Dnes můžu jet v BMW. Ale stále se mi nedaří projít kolem místa nehody.“ To je pravda. Ne všechno se dá zvládnout najednou. Ale něco se dá změnit. A to je důležité.
Co je skutečně potřeba - a co není
Není potřeba být hrdinou. Není potřeba jít rovnou do toho nejhoršího. První krok není konfrontace. První krok je bezpečí. A to znamená: najít terapeuta, kterému důvěřujete. Naučit se dýchat. Naučit se, když se vám zvedne hrudník, že to není útok - že to je jen vzpomínka. Naučit se říct: „Jsem tady. Jsem v bezpečí. To je minulost.“
Na to potřebujete čas. Průměrná délka úspěšné terapie PTSD je 12-18 měsíců. V Česku se sezení pohybuje mezi 800 a 2500 Kč. Zdravotní pojišťovny kryjí jen pár sezení ročně. A čekací doba na specializovaného terapeuta je průměrně 4,7 měsíce. To je dlouho. Ale není to nemožné.
Naštěstí se věci mění. V roce 2023 už 28 % českých terapeutů používá virtuální realitu technologie, která umožňuje kontrolovanou expozici spouštěčům v bezpečném prostředí, například pro vojáky nebo oběti dopravních nehod pro bezpečnější konfrontaci. A v roce 2024 začne v Česku pilotní studie s MDMA-assistovanou terapií inovativní metoda, která v USA dosáhla 67 % remise u těžkých případů PTSD a je pod přísnou regulací. To je nový svět. A on je pro vás.
Když se vyhýbáte - co ztrácíte
Ztrácíte schopnost být přítomný. Ztrácíte schopnost cítit radost. Ztrácíte přátelství. Ztrácíte práci. Ztrácíte sebe. Ne proto, že jste slabí. Ale proto, že jste přežili. A přežití neznamená žít. Žít znamená mít možnost se znovu spojit se světem - i když je to strašné. I když je to bolestné. I když se vám to stále zvedá v krku.
Nejde o to, abyste přestali být traumatizovaní. Jde o to, abyste přestali být vězněm své minulosti. A to se děje jen jednou cestou: ne vyhýbáním. Ale pomalým, bezpečným, podporovaným návratem. Do sebe. Do světa. Do života.
Co můžete udělat hned teď
- Identifikujte jeden spouštěč, který vás zatím nezničil - ale který vás trápí. Třeba zvuk dětského smíchu, tichá noc, vůně parfémů.
- Přečtěte si o groundingu technika, která pomáhá přenést pozornost z traumatizujících vzpomínek do současné reality pomocí pěti smyslů - například: „Co vidím? Co slyším? Co cítím pod nohama?“
- Najděte jednoho terapeuta, který se specializuje na trauma. Ne musí být EMDR. Ale musí mít zkušenosti s PTSD.
- Nečekejte, až budete „připraveni“. Připravení neexistuje. Existuje jen krok.
Nejste sami. A nejste vinní. Vaše reakce je normální. Ale vaše životy nejsou pro věčnou únikovou cestu. Můžete se vrátit. Jen potřebujete někoho, kdo vás bude vést - a nějaký čas. A to je všechno, co potřebujete.
Je vyhýbání se spouštěčům normální reakce na trauma?
Ano, je to běžná a přirozená reakce. Mozek se snaží chránit před opakováním bolesti. Ale když se to stane dlouhodobým chováním, přestává být ochranou a začíná být pastí. Je to jako vázání rukou, aby se nezranil člověk - ale pak už nemůže ani dát polibek.
Může vyhýbání se zhoršit PTSD?
Ano. Podle výzkumů z Psychologie.cz (2023) vyhýbání se v dlouhodobém horizontu zvyšuje celkovou úroveň úzkosti o 25-35 %. Každý vyhnutý spouštěč se stává silnějším. A každá situace, kterou se vyhnete, vás dělá křehčí. To je paradox: ochrana, která vás oslabuje.
Je možné překonat PTSD bez terapie?
Někteří lidé se zlepší sami - ale to je výjimka. V průzkumu na 200 českých pacientech s PTSD (2022) 82 % lidí, kteří se spoléhali jen na vyhýbání, hlásilo zhoršení kvality života. Zatímco 74 % lidí, kteří se rozhodli pro profesionální terapii, hlásilo výrazné zlepšení během 6-12 měsíců. Terapie není zbytečná - je to způsob, jak se vrátit k sobě.
Co je EMDR a jak funguje?
EMDR (Eye Movement Desensitization and Reprocessing) je terapeutická metoda, při které pacient při vzpomínání na trauma sleduje pohyb prstů terapeuty nebo poslouchá střídavé zvuky. Tento ritmický podnět pomáhá mozkovým strukturám přesunout traumatickou vzpomínku z oblasti „ohrožení“ do oblasti „minulosti“. Výsledky ukazují, že 77 % pacientů má výrazné zlepšení po 6-12 sezeních.
Je virtuální realita pro PTSD skutečně užitečná?
Ano. V roce 2023 ji používalo 28 % českých terapeutů na trauma. Může například umožnit vojákovi bezpečně projít ulicí, kde došlo k útoku, nebo oběti nehody projít kolem místa auta. Výhoda je v tom, že se můžete zastavit, když potřebujete, a opakovat to, dokud to nezvládnete. Je to jako simulátor, ale pro duši.
Kde najít terapeuta pro PTSD v Česku?
V Česku je registrováno 2 347 klinických psychologů, z nichž 32 % se specializuje na trauma. Ale jen 15 % nabízí EMDR nebo jiné specifické metody pro PTSD. Doporučuji hledat na stránkách Asociace psychologů ČR nebo na portálech jako CoJeTrauma.cz a Terapio.cz. Většina z nich má seznamy odborníků podle oblasti. Čekací doba je dlouhá - ale ne nemožná.
Nejde o to, abyste zapomněli. Jde o to, abyste přestali být vězněm. A to je možné. Dnes. Zítra. A každý den po tom.