ADHD a ADD: Jak psychoterapie doplňuje léčbu medikací u poruch pozornosti

ADHD a ADD nejsou jen dětské problémy, které se s věkem vytratí. V České republice přetrvávají u 60-70 % lidí, kteří je měli v dětství. Mnoho dospělých se s nimi potýká roky, aniž by vědělo, co s tím. Zapomínají na schůzky, nezvládají plánování, cítí se nepořádní nebo lhostejní - ale to není jejich chyba. Jedná se o neurologickou podmíněnost, ne o charakterovou vadu.

Co je ADHD a ADD ve skutečnosti?

ADHD (porucha pozornosti a hyperaktivity) a ADD (porucha pozornosti bez hyperaktivity) jsou dvě podoby stejné neurovývojové poruchy. Rozdíl je v projevech: zatímco u ADHD převažuje hyperaktivita a impulsivita, u ADD je hlavní potíží neschopnost udržet pozornost. Oba typy ovlivňují exekutivní funkce mozku - schopnost plánovat, organizovat, řídit emoce a dodržovat plány.

Nejčastější chyba je přehlížet tyto příznaky jako „lenost“ nebo „nedostatek disciplíny“. Ale když člověk s ADHD zkouší sedět a soustředit se, jeho mozek pracuje jako počítač s přetíženým procesorem - všechno zároveň, bez přerušení, bez možnosti filtrovat. To vede k vyčerpání, frustraci a pocitu, že „něco je špatně s tebou“.

Proč medikace sama nestačí?

Medikace, jako jsou metylfenidát nebo atomoxetin, pomáhají stabilizovat neurotransmitery v mozku. Zlepšují schopnost soustředit se, snižují impulsivitu a zvyšují schopnost začít úkoly. Ale neřeší, jak se s tím žít.

Představte si, že dostanete brýle, které vám zlepší vidění - ale nikdo vám neukáže, jak číst knihu, když máte jen půl hodiny času a vaše děti vás volají. Medikace vám dává schopnost vidět, ale psychoterapie vás učí, jak číst.

Podle studií z Hedepy.cz kombinace medikace a psychoterapie zlepšuje příznaky u 70-80 % lidí. Při pouhé medikaci je úspěšnost jen 50-60 %. To znamená, že téměř každý druhý člověk, který užívá léky, stále trpí, protože neví, jak se s tím vypořádat.

Kognitivně behaviorální terapie je klíč

Nejúčinnější psychoterapeutický přístup pro ADHD je kognitivně behaviorální terapie (KBT). Liší se od běžné psychoterapie tím, že se nezaměřuje na minulost nebo hluboké konflikty, ale na konkrétní dovednosti pro každodenní život.

KBT pro ADHD je jako trenér, který vás učí:

• jak rozdělit úkol na kousky, abyste ho vůbec začali
• jak používat telefonní připomínky, seznamy a diáře jako „externí mozek“
• jak rozpoznat, kdy vás „spouštěč“ (např. stres, unava, rušivé prostředí) vytáhne z toku
• jak reagovat na selhání, aniž byste se začali nenávidět

Terapeut vám nepřednáší teorie. Děláte společně domácí úkoly: „Dnes si napíšeš tři priority na den a zapíšeš je na papír vedle kávy.“ A pak se v příštím sezení podíváte, co se stalo. Když jste zapomněli? Proč? Co byste mohli změnit?

Podle TERAPEUTOS.cz je toto přístupové zaměření na praktické návyky jedním z důvodů, proč KBT funguje lépe než jiné metody. Tradiční psychodynamická terapie, která se ptá „proč jsi taký, jaký jsi?“, je pro ADHD méně užitečná. Lidé s touto poruchou potřebují „jak“, ne „proč“.

Co se děje ve skupinové terapii?

Společné sezení s jinými lidmi s ADHD je pro mnohé zásadní. Většina z nich se cítí osamělá, protože nikdo nechápe, proč zapomínají na narozeniny nebo proč nezvládají účetnictví, i když jsou chytří.

Ve skupině se naučíte, že:

• vaše zapomínání není lhostejnost - je to neurologie
• vaše neschopnost říct „ne“ není slabost - je to přetížení exekutivních funkcí
• vaše emocionální výbuchy nejsou „divné“ - jsou důsledkem přetíženého mozku

Podle Nepozorní.cz je skupinová terapie nejen podporou, ale i učebnou. Lidé si vyměňují tipy: „Jaký aplikaci používáš na připomínky?“, „Kde jsi našel terapeuta, který to opravdu chápe?“, „Jak jsi přežil ten týden, kdy jsi všechno ztratil?“

Co dělat s emocemi a impulzivitou?

U dospělých s ADHD je často hlavní potíží nejen zapomínání, ale i emocionální labilita. Rychle se rozčílíte, cítíte se přehlíženi, máte pocit, že nikdo nechápe. To vede k nízké sebeúctě a vztahovým problémům.

Pro tyto případy se stále častěji používá dialektická behaviorální terapie (DBT). Ta se zaměřuje na:

• rozpoznávání emocí v těle (např. „když se mi zvedne puls, vím, že se začínám rozčilovat“)
• techniky zklidnění (dýchání, přesun, odstup)
• zvládání impulzivních reakcí (např. napsat e-mail, ale neodeslat ho hned)

DBT není nahrazováním KBT, ale jejím doplňkem - hlavně pro ty, kteří se potýkají s náhlými výbuchy nebo pocitem, že „všechno je na hlavu“.

Co terapie neřeší - a co ano

Je důležité pochopit: psychoterapie neodstraní ADHD. Nemůže změnit, jak váš mozek funguje. Ale může změnit, jak se s tím žije.

Podle Psychiatrické kliniky Vodička je cílem terapie „zlepšit zvládání důsledků a kvalitu života“. To znamená:

• nezapomínat na schůzky
• nevyhazovat práci kvůli zpožděním
• neztrácet vztahy kvůli emocionálním výbuchům
• nezačít si myslet, že jste „nepřiměření“ nebo „neúspěšní“

Je to jako s diabetem: léky řeší hladinu cukru, ale vy musíte vědět, co jíst, kdy se měřit a jak reagovat na křivky. Terapie vám dává nástroje.

Praktické nástroje, které fungují

Terapie pro ADHD není jen o hovorech. Je to o systémech, které nahrazují „nefungující mozek“.

Terapeuti doporučují:

• Diář nebo digitální kalendář - všechno, co je důležité, musí být zapsáno
• Checklisty - od rána do večera: „Zapnout čaj, vypnout plyn, zkontrolovat klíče“
• Připomínky v telefonu - ne jen na schůzky, ale i na „vzít léky“, „vypnout světlo“, „zavolat mamince“
• Místo pro klíče - jedno místo, vždycky tam, nikdy jinde
• Časové bloky - 25 minut práce, 5 minut odpočinku (Pomodoro technika)

Tyto nástroje nejsou „pro děti“. Jsou pro každého, kdo má mozek, který nezvládá organizaci. A důležité je: necháte je na svém místě, i když se vám to zdá hloupé. První týden se vám bude zdát, že to všechno zbytečně děláte. Ale po třech týdnech to bude vaše nová normální realita.

Co se stane, když terapie nepomůže?

Není vzácné, že někdo zkusí psychoterapii a řekne: „To mi nic nepřineslo.“

Často je to kvůli třem věcem:

• Terapeut neví, co je ADHD - a považuje zapomínání za lhostejnost
• Terapie je příliš obecná - neřeší konkrétní problémy, jen „problémy života“
• Nejsou domácí úkoly - jen hovory, bez praxe

Petr (28 let) popisuje: „Terapeut mi říkal, abych se více snažil. Ale já se snažím. Každý den. Jenže moje mozek neumí. A on to nechápal.“

Řešení? Najít terapeuta, který má zkušenosti s ADHD. V Česku se počet specializovaných terapeutů rychle zvyšuje. Kliniky jako Adicare nebo TERAPEUTOS mají připravené programy pro dospělé. A pokud vám terapie nepomůže - neznamená to, že ADHD nejde léčit. Znamená to, že jste zatím nenašli správného terapeuta.

Co se děje v Česku dnes?

Podle Asociace psychologických služeb roste trh s léčbou ADHD v Česku o 8,5 % ročně. Počet diagnostikovaných dospělých je odhadován na 250 000 - ale jen 30 % z nich dostává adekvátní léčbu.

Proč? Protože mnoho lidí stále myslí, že ADHD je „dětská věc“. A že dospělí, kteří mají problémy s organizací, jsou „leniví“ nebo „neodpovědní“.

Ale v posledních 5 letech došlo k 200% nárůstu lidí, kteří hledají pomoc pro ADHD. Většina z nich je dospělých - žen i mužů - kteří se konečně odváží říct: „Mám problém. A nejde o to, že jsem slabý.“

Nové trendy zahrnují i integraci mindfulness a EEG biofeedbacku - technik, které pomáhají mozku naučit se lépe regulovat pozornost a emoce. V roce 2024 by měl být uveden první specifický terapeutický manuál pro KBT u dospělých s ADHD v Česku. To je krok k profesionálnímu standardu.

Co dělat dnes?

Nečekáte, až vám „to projde“. Nečekáte, až se „všechno vyřeší samo“. Pokud se cítíte vyčerpaní, nechápáni, neúspěšní - a máte problémy s pozorností, organizací, emocemi - pak je to čas zkusit něco jiného.

První krok: najít terapeuta, který se specializuje na ADHD u dospělých. Ne každý psycholog je schopen toto pochopit. Ptáte se: „Máte zkušenosti s ADHD u dospělých?“ Pokud odpoví: „Mám zkušenosti s depresí, úzkostí...“ - pokračujte dál.

První sezení je jen pro seznámení. Neřešíte život. Jen zjišťujete: „Tento člověk mě chápe?“

Nebojte se, že to bude těžké. První týdny budou frustrující. Budete mít pocit, že „nic se nezměnilo“. Ale po 6-8 sezeních se začnou objevovat drobné změny: „Zapomněla jsem na schůzku, ale zavolala jsem a omluvila se.“ „Zapomněl jsem na léky, ale měl jsem připomínku.“

Nejde o to, že se stáváte „perfektní“. Jde o to, že se stáváte sebepřijatějším. A to je první krok ke skutečné kvalitě života.