Fyzická aktivita a ADHD: Jak pohyb pomáhá v terapii

Při léčbě ADHD se stále častěji objevuje otázka, jak využít přirozenou potřebu pohybu jako součást terapeutického plánu. V následujícím textu se podíváme, proč je pohyb důležitý, jaké neurobiologické podklady stojí za jeho účinky a jak můžete konkrétní cvičení zapojit do každodenní praxe.

Co je fyzická aktivita a jak souvisí s ADHD

fyzická aktivita je jakýkoli pohyb, který zvyšuje energetický výdej těla - od rychlého běhu po jemnou jógu. Pro osoby s ADHD, která je charakterizována poruchou pozornosti a hyperaktivitou, představuje možnost přesměrovat nadbytečnou energii do strukturovaných úkolů, které zároveň posilují mozkové dráhy.

Neurotransmitery: dopamin a norepinefrin pod kontrolou

Přímý výzkum ukazuje, že pravidelný pohyb zvyšuje hladinu dopaminu i norepinefrinu. Tyto chemikálie patří mezi hlavní „regulátory“ pozornosti a motivace, na jejichž nedostatek jsou často připisovány symptomy ADHD. Precizně tak pohybová intervence napodobuje část účinku stimulantních léků, ale bez vedlejších účinků.

Neurologické paralely ke klinické farmakoterapii

Stimulanty jako metylfenidát zvyšují dopamin v synapsích, aby zlepšily koncentraci. Studie ukazují, že středně intenzivní aerobní cvičení (např. 30 min běhu) může zvýšit dopamin o 30 % během několika hodin, což je podobná dynamika jako po jedné dávce léku. Tento fakt poskytuje teoretický základ pro kombinaci cvičení s medikací - místo nahrazení přidává další „přírodní boost“.

Motorické testy a realita: co říkají výzkumy

Výzkumníci často používají testy jako Ladder Agility Test a One Leg Stance Test k měření obratnosti a rovnováhy. V bakalářské práci Bc. Ondřeje Martínka byly zaznamenány statisticky významné rozdíly v rodičovském dotazníku DCDQ, ale samotné motorické testy neprokázaly zásadní odchylky mezi dětmi s ADHD a kontrolní skupinou. To naznačuje, že klinické projevy nejde redukovat jen na „špatnou koordinaci“ - důležitější jsou kognitivní a emocionální benefity pohybu.

Jaké typy aktivit přinášejí největší užitek?

Nejsou všechna cvičení stejně účinná. Níže najdete stručné srovnání tří osvědčených přístupů, které lze snadno zakomponovat do terapie.

Integrace pohybu do psychoterapeutických programů

Nejefektivnější jsou hybridní přístupy, kde kognitivně‑behaviorální terapie (CBT) doplňuje fyzické cvičení. Například po 30 minutovém běhu může pacient lépe zvládat úkoly zaměřené na plánování a seberegulaci, protože zvýšený dopamin podporuje pracovní paměť. Skupinové tréninky sociálních dovedností lze spojit s týmovými sportovními aktivitami - děti se učí spolupráci a zároveň vyčerpávají hyperaktivní impulsy.

Další možností je biofeedback, který měří fyziologické signály (např. srdeční frekvenci) během pohybu a umožňuje pacientům vizuálně sledovat, jak jejich tělo reaguje na stres. Kombinace biofeedbacku s lehkým kardio tréninkem vede k rychlejšímu učení se regulaci emocí.

Další zdraví‑a‑psychika výhody

Pravidelný pohyb snižuje riziko obezity, která je u dětí s ADHD statisticky vyšší. Navíc fyzická aktivita podporuje lepší spánek, což zajišťuje stabilnější denní rytmus a méně impulzivních chování. Emoční regulace také roste - po sportovním výkonu se uvolňuje endorfin, který zlepšuje náladu a snižuje úzkost.

Evoluční pohled: proč je potřeba pohybu zakódována v genech

Studie z roku 2024 naznačují, že geny spojené s ADHD byly výhodné pro starší lovce‑sběrače, kteří potřebovali rychlé reakce a vysokou vytrvalost. I dnes se tato „hyperaktivní“ část genotypu může projevit jako silná motivace k fyzické aktivitě. Namísto potlačování impulzů ji můžeme směřovat do strukturovaných cvičení, čímž využíváme evoluční dědictví ve prospěch moderního života.

Praktické tipy pro rodiče a terapeuty

1. Stanovte konkrétní časový blok - např. po škole 30 min běhu nebo 20 min skákací hry.
2. Zapojte dítě do výběru aktivity; vyšší motivace vede k lepším výsledkům.
3. Vedení jednoduchého deníku (krátký zápis o druhu cvičení, délce a pocitu) pomáhá sledovat souvislosti mezi pohybem a pozorností.
4. Po fyzické aktivitě přesuňte terapie - např. kognitivní úkoly nebo rozhovory s terapeutem.
5. Nezapomeňte na odpočinek - přílišná zátěž může zvýšit podrážděnost.

Co dál? Jak sledovat pokrok

Pro objektivní vyhodnocení můžete využít digitální testy jako IVA‑Plus nebo IVA‑2. Tyto nástroje měří reakční čas, pozornost a impulzivitu a lze je opakovat každých 3-6 měsíců. Kombinace kvantitativních výsledků s rodičovským dotazníkem DCDQ poskytuje kompletní obraz o tom, jak se motorika a kognitivní funkce vyvíjejí.