Psychoterapie není něco, co dělá jen „blázni“ nebo lidé, kteří si neumí pomoci sami. To je jeden z nejškodlivějších mýtů, které překážejí lidem v tom, aby hledali pomoc. A přitom psychoterapie je jedna z nejúčinnějších metod, jak se vypořádat s úzkostí, depresemi, vztahovými problémy nebo prostě lépe poznat sebe. V Česku se v posledních letech mění představy o psychoterapii - ale stále přetrvávají staré, škodlivé předsudky. Pojďme si rozebrat, co je pravda a co jen mýtus.
Mýtus: Psychoterapie je jen pro ty, co si neumí pomoci sami
Tenhle mýtus je nejčastější a zároveň nejvíce škodlivý. Když někdo řekne, že chodí k terapeutovi, často se začne slyšet tiché „Aha, no a co se stalo?“, nebo se přesune téma jinam. Ale kdo říká, že si nemůžeš pomoci sám? Když se rozhodneš navštívit lékaře kvůli bolesti zád, neříkáš si: „Já jsem slabý, že jsem se neuměl s tím vypořádat.“ Proč je to jiné, když jde o duševní zdraví?
Skutečnost je jednoduchá: lidé chodí k terapeutovi nejen, když jsou v krizi. Chodí tam i kvůli seberozvoji. Když cítíš, že se ti něco nevydařuje ve vztazích, že se neustále opakují stejné konflikty, nebo že se necítíš plně živý - to už je důvod. Podle studie zveřejněné na SkolaPsychologie.cz z března 2024, 75 % klientů cítí výrazné zlepšení po šesti měsících terapie. A polovina z nich začne cítit změny už po osmi sezeních. To není „slabost“. To je vůle změnit se.
Mýtus: Terapeut leží na pohovce a jen dělá „hm, hm“
Tenhle obraz pochází z konce 19. století - z Freudovy doby. Dnes je to úplně jinak. Moderní terapeut sedí naproti tobě na židli. Mluví. Klade otázky. Přiznává, když nerozumí. Někdy se zamiluješ do svého terapeuta - a to je v pořádku. Ne proto, že je krásný, ale protože je empatiční, poslouchá, neposuzuje a přijímá tě tak, jak jsi. To je přirozené. Ale neznamená to, že ti čte myšlenky.
Terapeut nevidí do tvé hlavy. Neví, co si myslíš, dokud ti to neřekneš. Tiché okamžiky během sezení nejsou „přerušení“ - jsou prostor pro to, abys se sám sebe slyšel. Když terapeut řekne „hm“, není to „něco jsem slyšel“. Je to „vím, že to pro tebe důležité je, a čekám, co budeš dál říkat“. To není pasivita. To je velmi aktivní poslouchání.
Mýtus: Terapie je jen pro ty, co mají vážné problémy
Často se myslí, že psychoterapie je poslední záchytná sítě - až když už nevíš, kudy kam. Ale co když bys mohl začít dřív? Co kdybyš mohl zjistit, proč se ti vždycky zhroutí vztahy, než se ti to stane po třetí? Proč čekat, až se ztratíš, abys hledal cestu zpátky?
Terapie je nejen léčba - je to i prevence. Podle terapiekbtzlin.cz z března 2025 je terapie čím dál tím více využívána jako nástroj pro osobní růst. Lidé chodí, aby zlepšili komunikaci, naučili se říkat „ne“, překonali sebevážnost nebo zjistili, co vlastně chtějí od života. Není potřeba být „rozbity“, abys měl nárok na pomoc. Stačí, když se cítíš, že život ti něco brání - a ty chceš to změnit.
Mýtus: Terapie nepomůže
Tenhle mýtus je často důsledkem špatné zkušenosti. Někdo šel k terapeutovi, který nebyl vhodný, nebo se nechával jen „poslouchat“ bez konkrétních kroků. A pak řekl: „Tohle nepomůže.“
Ale terapie není jedna věc. Je to spousta přístupů: kognitivně-behaviorální terapie, psychodynamická, person-centrovaná, EMDR, gestalt, systémová… Každý z nich funguje jinak. Někdo potřebuje strukturu a cvičení, jiný potřebuje prostor, aby se vyjádřil. A ne každý terapeut sedne každému. To není chyba terapie - to je chyba výběru.
Podle zdravijakovasen.cz z února 2024 je klíčové, abys měl jasné očekávání. Terapie není „kouzelná hůlka“. Nevyřeší všechno za týden. Ale pokud se zapojíš, budeš pracovat i mimo sezení, budeš pozorovat své reakce, píšet si, zkoušet nové chování - pak se změny objeví. A nejde jen o „cítit se lépe“. Jde o to, abys poznal, proč se cítíš špatně - a pak už to nemusíš opakovat.
Mýtus: Pokud mě terapeut přitahuje, je to špatně
Je to překvapivě časté. Klienti se někdy zamilují do svého terapeuta. Ne proto, že je krásný, ale protože je jediný člověk, který je s nimi upřímný, neposuzuje, neodmítá a nechce nic od nich. To je silná emoce. A není to špatná. Je to lidská.
Podle terapie.cz z února 2025 je přitažlivost k terapeutovi často přirozeným důsledkem terapeutického vztahu. Terapeut je pro tebe bezpečný prostor - a to může vyvolat citovou vazbu. Ale významné je to, že se to v terapii probrat. Ne schovávat. Ne zneužívat. Ne přesouvat na reálný vztah. Ale probrat - a zjistit, co ti to říká o tvém životě. Možná ti to ukáže, že ti někdo chybí, nebo že si neumíš dovolit být blízko. Nebo že jsi se naučil, že láska znamená kontrolu. To je důležitý bod - a ne něco, co se má skrývat.
Mýtus: Psychoterapeuta vyhledávají jen lidé z určité skupiny
Stále se myslí, že psychoterapie je „pro ženy“, „pro starší“, „pro intelektuály“. Ale to není pravda. Podle dat z podcastu Počitek z března 2025 se počet mužů, kteří začínají terapii, roste. Stejně tak se zvyšuje počet lidí ve věku 20-35 let, kteří o psychoterapii hovoří otevřeně. Někteří chodí kvůli stresu na práci, jiní kvůli rozvodu, třetí kvůli tomu, že se cítí prázdní, i když „má všechno“.
Stigmatizace se mění. V Olomouci, kde žiji, už nejsou lidé, co se stydí říct, že chodí k psychoterapeutovi. Někteří se o tom vyprávějí na Facebooku. Někteří přijíždějí z Brna nebo Ostravy jen kvůli konkrétnímu terapeutovi. A to je znamení - že se mění názory. Ne všude, ale dostatečně, aby to bylo vidět.
Mýtus: Terapeut je jako přítel
Terapeut není přítel. Není to člověk, který ti řekne, že máš pravdu, nebo ti pošle emoji s srdíčkem. Terapeut je profesionál, který má jasná etická pravidla. Nepřijde na večírek. Nepíše ti zprávy. Nepřijde k tobě domů. A nepřechází do vztahu s tebou. To není „chladné“. To je bezpečné.
Terapeut má jasné hranice - a to je právě to, co ti dává možnost se v nich bezpečně rozvíjet. Když máš přítele, který ti vždycky říká, že máš pravdu, můžeš se jen potvrzovat. Když máš terapeuta, který ti klade otázku „proč si to myslíš?“, můžeš se začít ptát i sám. A to je základ změny.
Mýtus: Psychoterapie je drahá a nedostupná
Je pravda, že soukromá terapie může stát 800-1500 Kč za sezení. Ale není to jediná možnost. V Česku existuje systém zdravotní pojišťovny - a některé terapie jsou hrazeny. Také existují neziskové organizace, které nabízejí terapii za 300-500 Kč. A v některých univerzitních klinikách můžeš dostat terapii od studentů pod dohledem zkušeného terapeuta za několik stovek korun.
Navíc: když se rozhodneš, že chceš změnit život, investice 10 000 Kč za rok na terapii je mnohem levnější než ztráta práce, rozpad vztahu nebo léky, které ti neřeší problém, jen ho potlačují.
Mýtus: Když jsem jednou šel k terapeutovi, musím chodit věčně
Nikdo tě nezavazuje. Terapie není věčný smlouva. Někteří lidé chodí pár měsíců - a už mají nástroje, jak si sám poradit. Někteří chodí rok nebo dva. Někteří se vracejí po pěti letech, když se jim znovu něco rozbije. To není selhání. To je život.
Terapie není „výplata za špatný život“. Je to nástroj. Jako nůž, který si koupíš, abys si uvařil jídlo. Když ho použiješ, neznamená to, že ho musíš mít vždycky na ruce. Ale když ho budeš potřebovat znovu - bude tam.
Co dělat, když chceš začít?
- Vyber si přístup: Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je strukturovaná, vhodná pro úzkost a deprese. Psychodynamická je hlubší, zaměřená na minulost a vztahy.
- Vyber si terapeuta: Není důležité, jestli má titul „Ph.D.“, ale jestli ti sedne. Můžeš si dát první sezení jako „testovací“. Pokud se necítíš bezpečně, hledej jiného.
- Nech si říct, co tě trápí: Neříkej: „Mám úzkost.“ Řekni: „Cítím se jako kdybych byl vždycky na pohotovosti, a nemám odpočinek.“
- Nečekávej na zázrak: Změny přicházejí postupně. První týden můžeš cítit, že je to horší. To je normální. Jde o to, aby jsi se nevzdal.
Co se děje v Česku dnes?
Právní rámec psychoterapie se mění. V roce 2025 je připravován zákon o psychoterapii, který bude jasně definovat, kdo může být terapeutem, jaké vzdělání potřebuje a jaké etické normy musí dodržovat. To je důležité - protože dnes se někdo může jmenovat „terapeut“ i bez příslušného vzdělání. Zákon chce ochránit klienty.
Podobně rostou kurzy o psychologii. Na NaucmeSe.cz se zaznamenává nárůst zájmu o kurzy „Mýty a skutečnosti o psychoterapii“. Lidé chtějí vědět, co je pravda. A to je nejlepší znamení.
Psychoterapie už není něco, co se skrývá. Je to nástroj, který pomáhá lidem žít lépe. A to nejen ti, co jsou „rozbíjení“. Ale i ti, co chtějí být celistvější. Více sebe. Více živí.