Sociální média už nejsou jen místem, kde sdílíte fotky z víkendu. Pro mnoho párů jsou zdrojem neustálého napětí, pochybností a dokonce rozvodů. Každý lajk na fotce bývalé přítelkyně, každá zpráva, kterou partner neodpoví, každý komentář od někoho, koho neznáte - to všechno se může proměnit v niternou bouři. A nejhorší? Často to není o partnerovi. Je to o tom, jak sociální média zkreslují realitu a jak nás to nutí měřit svůj vztah podle iluzí.
Co vlastně žárlivost dělá s vaším vztahem?
Žárlivost není vždy špatná. Je to přirozená emoce - znamená, že vám něco záleží. Ale když se přemění na neustálé monitorování, kontrolu a podezřívání, začne vztah ničit. Podle výzkumu Alice Diepoltové z Univerzity Karlovy (2023) 68 % lidí ve vztahu zažilo žárlivost vyvolanou sociálními sítěmi. Z toho 42 % řeklo, že to zhoršilo jejich vztah. Nejde jen o to, co partner dělá. Jde o to, co vy v tom vidíte.
Největší problém je, že sociální média vytvářejí iluzi transparentnosti. Myslíte si, že když sledujete Instagram vašeho partnera, víte, co dělá. Ale ve skutečnosti vidíte jen výběr. Fotky, které se líbí, komentáře, které se nechají zveřejnit, přátelé, které si někdo vybírá. To není celý příběh. To je reklama. A když se s tímto „reklamním“ obrázkem měříte svůj vlastní vztah, začnete cítit, že něco chybí. A když cítíte, že něco chybí, začnete hledat důkazy, že někdo jiný má víc.
Proč Facebook a Instagram jsou největší hrozby
Facebook a Instagram nejsou jen další aplikace. Jsou to dva největší „střediska žárlivosti“ v českém prostředí. Proč? Protože umožňují pasivní sledování. Nemusíte nic říct. Nemusíte se ptát. Stačí otevřít aplikaci, přejít na profil vašeho partnera a procházet jeho fotky, příspěvky, komentáře. A to všechno bez jeho vědomí. Takové chování se jmenuje „lurking“ - pasivní sledování. Podle výzkumu Bc. Tylsarové (2023) ho používá 57 % lidí, kteří trpí sociálně mediální žárlivostí.
Instagram navíc přidává vizuální tlak. Lidé vystavují dokonalé chvíle: ideální večeře, cesty na Maldivy, perfektní těla. Když se podíváte na svého partnera, jak se vydává s kolegyní na kávu, a pak na fotku, jak se drží za ruce, a pak na vlastní večer, kdy jste seděli na kanapé a dívali se na Netflix - srovnání je bolestivé. Studie z Journal of Social and Clinical Psychology (2019) ukázala, že mladé dívky ve věku 13-19 let mají o 23 % vyšší nespokojenost s tělem, když často používají Instagram. Stejný efekt platí i pro vztahy. Když vidíte, jak „dokonalí“ lidé vypadají, začnete myslet, že váš vztah je „méně“.
Co dělá terapie, když už to vypadá, že je to konec?
Terapie neřeší to, co partner dělá na Instagramu. Řeší to, co vy cítíte, když to vidíte.
Česká rodinná terapeutka Šárka Gjuričová říká: „Žárlivost je součástí významných vztahů, ale když ji neuznáte, zničí vás.“ Terapeuti neříkají: „Zakážu ti sledovat jeho profil.“ Říkají: „Proč se na něj díváte? Co se bojíte, že uvidíte? Co by se stalo, kdybyste to neviděli?“
Nejčastější terapeutický přístup je kombinace kognitivně-behaviorální terapie a přijímací a zavazující terapie (ACT). První krok je identifikace myšlenek: „Když na její fotce dělá lajk, znamená to, že je stále zamilovaný.“ Druhý krok je otázka: „Je to skutečnost nebo jen váš scénář?“ Třetí krok je přijetí: „Možná to neznamená nic. Ale já se cítím nejistě. A to je v pořádku. Nechám si to, ale nebudu na to reagovat.“
Terapeuti také pomáhají párům vytvořit tzv. „digitální smlouvu“. To není pravidelník, který vás omezuje. Je to domluva, která vás spojuje. Například: „Nepřidáváme bývalé přítele jako přátelé.“ „Neposíláme soukromé zprávy lidem, se kterými jsme se neznali.“ „Pokud něco znepokojuje, řekneme si to hned, než to budeme hledat v profilu.“ Tato smlouva se nevytváří v jednom sezení. Trvá průměrně 8-12 sezení. Ale když ji pár přijme, komunikace se zlepší o 63 %, podle dat z Terapie.cz (2023).
Digitální detox - není to jen „přestat používat“
Nejčastější rada: „Přestan používat sociální média.“ To je jako říct někomu, kdo má závislost na alkoholu: „Přestan pít.“ Není to špatně. Jenže to neřeší příčinu. Digitální detox není o tom, abyste se zcela odpojili. Je to o tom, abyste si vzali pauzu, abyste se podívali, co se děje uvnitř vás.
Terapie.cz (2023) doporučuje začít s 24hodinovým přestávkou. Bez Facebooku. Bez Instagramu. Bez sledování. Co se stane? Pravděpodobně se budete cítit neklidně. Možná budete chtít zkontrolovat telefon. Možná budete mít pocit, že něco propadáte. To je přesně to, co potřebujete vidět. To je vaše závislost - ne na aplikaci, ale na pocitu kontroly.
Projekt DigiDetox.me, který v Česku podporuje 15 000 lidí, nabízí aplikaci, která vás upozorňuje, když překročíte stanovený čas. Ale hlavní výhoda není technická. Je psychologická. Když se naučíte přestat sledovat, naučíte se přestat kontrolovat. A když přestanete kontrolovat, začnete věřit. A věřit je první krok k důvěře.
Co se stane, když to ignorujete?
Ignorování má cenu. V českém průzkumu (Diepoltová, 2023) 22 % lidí řeklo, že sociální média přímo přispěla k rozvodu nebo rozchodu. Ne protože partner byl nevěrný. Ale protože žárlivost vytvořila propast, kterou už nebylo možné překonat.
Když jedna osoba trpí „sociálně mediální paranoií“ - neustálým monitorováním, kontrolou, hledáním důkazů - komunikace se zhorší o 37 %. Spokojenost s vztahem klesne o 29 %. A co je horší? Lidé se neustále ptají: „Proč se mě to týká?“ Ale neptají se: „Proč se cítím takhle?“
Na fóru Manželská Terapie.cz uživatelka „Veronika_28“ napsala: „Každý lajk mého přítele na fotce bývalé přítelkyně mi způsoboval úzkost, až jsem začala kontrolovat jeho telefon. Až terapie mi pomohla pochopit, že to byla moje vnitřní nejistota, ne jeho chování.“
Je to přesně to, co potřebujete slyšet. Největší hrozba není partner. Je to váš vnitřní hlas, který říká: „Nejsi dostatečně dobrý.“ A sociální média jsou jen zrcadlo, které toto zrcadlo zvětšuje.
Kdo to dnes v Česku řeší a jak rychle se to mění
Český trh terapeutických služeb zaměřených na digitální žárlivost dosáhl v roce 2023 hodnoty 127 milionů Kč s ročním růstem 19 %. Asociace českých psychologů hlásí, že v roce 2022 bylo o 31 % více dotazů na žárlivost vyvolanou sociálními sítěmi než v roce 2019. A podle Mgr. Zuzany Štěrbové, Ph.D. (únor 2024), do roku 2026 bude 60 % terapeutů v Česku pravidelně pracovat s klienty, kteří mají problémy s tímto typem žárlivosti.
Ministerstvo zdravotnictví ČR plánuje v roce 2024 zavést nové směrnice pro psychologické služby, které budou zahrnovat specifické moduly pro práci s digitálními aspekty vztahů. Na Univerzitě Karlově začíná v září 2024 dlouhodobá studie s 500 páry, která bude sledovat, jak stanovení digitálních hranic ovlivňuje stabilitu vztahů po dobu 24 měsíců.
Ale je tu problém. Podle průzkumu z března 2024 pouze 28 % terapeutů se cítí dostatečně vyškolených pro práci s tímto tématem. To znamená, že i když potřebujete pomoc, nemusíte najít tu správnou. Vyhledejte terapeuty, kteří mluví o digitálním zdraví, o kognitivně-behaviorální terapii, o ACT. Neptejte se jen: „Máte zkušenosti s vztahy?“ Ptajte se: „Máte zkušenosti s vztahy v době sociálních médií?“
Co můžete udělat hned teď
- Dejte si 24 hodin pauzy. Vypněte Instagram a Facebook. Nechte telefon v jiné místnosti. Zapište si, co jste cítili, když jste se k němu chtěli vrátit.
- Neptejte se: „Co dělá?“ Ptajte se: „Co cítím?“ Když vás něco znepokojuje, zapište si to jako myšlenku: „Když vidím, že dělá lajk, myslím si, že je stále zamilovaný.“ Pak se zeptejte: „Je to pravda? Nebo jen můj strach?“
- Udělejte si s partnerem „digitální smlouvu“. Nemusí být dlouhá. Stačí: „Nepřidáváme bývalé.“ „Neposíláme soukromé zprávy lidem, se kterými nejsme v kontaktu.“ „Pokud něco znepokojuje, řekneme si to do 24 hodin.“
- Nechte si někdy vyčistit profil. Pokud jste přidali někoho, kdo vás dělá nejistého - odstraňte ho. Neznamená to, že jste závistivý. Znamená to, že si dáváte přednost svému klidu.
Nejde o to, abyste přestali používat sociální média. Jde o to, abyste přestali používat je jako zbraň proti sobě samotnému. Vztahy nejsou o tom, kdo má více lajků. Jsou o tom, kdo se dokáže dívat do očí svému partnerovi a říct: „Jsem nejistý. Potřebuji tě.“ A to je něco, co žádná aplikace neumí nahradit.
Je žárlivost vyvolaná sociálními sítěmi skutečný problém nebo jen přehnaná reakce?
Je to skutečný problém. Nejde o to, že by lidé byli „přehnaní“. Jde o to, že sociální média vytvářejí nový typ psychologického stresu - neustálé srovnávání, pasivní sledování a iluze transparentnosti. Výzkumy z Univerzity Karlovy a Terapie.cz potvrzují, že tato žárlivost zhoršuje komunikaci, snižuje spokojenost a může vést k rozvodu. Je to nejen emoce - je to systémový problém digitální doby.
Může terapie opravdu pomoci, když se partner nechce zapojit?
Ano. Terapie nevyžaduje, aby se váš partner zapojil. Pokud pracujete na sobě, změníte svůj přístup. A to se projeví i ve vztahu. Když přestanete kontrolovat, partner to cítí. Když přestanete klást podezřelé otázky, začne se vás ptát, co se děje. Terapie vás učí mluvit jinak - ne jako obžalovatel, ale jako člověk, který potřebuje být slyšený. Často to sama změní dynamiku vztahu.
Jak poznám, že mám problém s digitální žárlivostí?
Máte problém, když: 1) Kontrolujete telefon nebo profil partnera bez jeho vědomí, 2) Cítíte se zle, když neodpoví na zprávu, 3) Porovnáváte svůj vztah s fotkami jiných párů, 4) Věříte, že pokud by partner byl „pravý“, nebyl by na sociálních sítích, 5) Pocítíte úlevu, když vidíte, že někdo jiný nebyl na jeho příspěvku. Pokud to platí pro vás, jste už v cyklu digitální žárlivosti.
Je špatné, když se partner nechává sledovat na sociálních sítích?
Není špatné, když je partner otevřený. Ale to, že je otevřený, neznamená, že musíte sledovat. Pokud potřebujete sledovat, abyste se cítili bezpečně, problém není u něj. Je u vás. Otevřenost je důvěra. Sledování je kontrola. A kontrola ničí důvěru. Nejde o to, co děláte. Jde o to, proč to děláte.
Je možné mít zdravý vztah, když oba používáme sociální média?
Ano. Ale ne tak, jak je to na Instagramu. Zdravý vztah znamená, že necháte partnera být. Neříkáte: „Proč jsi dal lajk?“ Říkáte: „Měl jsem pocit, že jsi se dnes vzdálil. Chci se o tom poradit.“ Zdravý vztah znamená, že víte, že fotka na Instagramu není vztah. Vztah je večer, kdy se díváte do očí a neříkáte nic. To je to, co nikdy nevidíte na sociálních sítích. A to je to, co stojí za to.