Co je rogersovský přístup, forma psychoterapie založená na důvěře v lidskou schopnost růstu a sebereflexi, vyvinutá americkým psychologem Karlem R. Rogersem. Also known as person-centrovaná terapie, it nepředpokládá, že terapeut ví, co je pro klienta správné, ale věří, že klient sám najde cestu, když má prostor a podporu. Tento přístup není o tom, jak vás napravit, ale o tom, jak vás nechá v klidu být tím, kým jste. Neexistuje žádný plán, žádné techniky, žádné „správné“ odpovědi — jen přítomnost, poslouchání a respekt.
Na rozdíl od jiných metod, kde terapeut vede, koriguje nebo učí, person-centrovaná terapie, přístup, který se zaměřuje na vnitřní zdroje klienta a jeho schopnost samostatného vývoje připouští, že vy jste odborník na sebe. Terapeut tady není jako lektor nebo řešitel, ale jako společník, který vás neohrožuje, neosuzuje a neříká, co máte cítit. Stačí, když je přítomen — skutečně přítomen. A to je mnohdy náročnější, než se zdá. V Česku se tento přístup používá hlavně v individuální terapii, ale i v poradenství a vzdělávání. Nejde o nástroj, ale o postoj — a ten se naučíte jen skrze zkušenost.
Karl Rogers, psycholog, který v 50. letech 20. století založil tento přístup a změnil způsob, jak se o duševním zdraví přemýšlí říkal, že stačí tři věci: autentičnost, bezpodmínečná pozitivní přijatelnost a empathie. Tyto tři prvky nejsou jen „dobré praktiky“ — jsou základem, který umožňuje změnu. Když se cítíte vidění a slyšení, ne jako problém, ale jako člověk, začínáte věřit i ve svou vlastní schopnost změnit se. To není magie. To je lidská potřeba.
Nejde o to, abyste přišli s připraveným plánem nebo seznamem problémů. Jde o to, abyste přišli tak, jak jste. A terapeut vás nechá být. Tady není místo pro „měli byste“ nebo „měli jste dělat jinak“. Tady je místo pro „co teď cítíte?“ a „co to pro vás znamená?“. A to je mocnější, než si mnozí myslí.
V kolekci článků níže najdete příběhy, vysvětlení a otázky, které se týkají právě tohoto přístupu — jak se liší od KBT, proč je pro některé lidi efektivnější než jiné metody, a jak se v něm vytváří skutečný terapeutický vztah. Některé články se dotýkají i toho, jak se tento přístup projevuje v online terapii, nebo jak se s ním vypořádávají terapeuti, kteří ho používají denně. Nejde o teorii — jde o to, jak se lidé skutečně mění, když je někdo prostě poslouchá a neříká jim, co mají dělat.
Humanistické směry v psychoterapii - Gestalt terapie a rogersovský přístup - se liší v metodách, ale cílí na stejné: zpětné spojení s sebou samotným. Co je lepší pro vás?