Humanistické směry v praxi: Gestalt terapie a rogersovský přístup a jejich využití

Stojíte před křižovatkou a nevíte, co vás v psychoterapii opravdu pomůže? Někdo vám říká, že potřebujete jen sluchající ucho, jiný vám nabízí techniky, které vás přinutí cítit všechno najednou. Který přístup je pro vás ten pravý? Humanistická psychoterapie není jedna metoda, ale dva hluboké proudy, které se liší nejen v postupu, ale i v tom, co vás vlastně mění.

Co je vlastně humanistická psychoterapie?

Nejde o to, jak něco opravit. Humanistická psychoterapie věří, že už máte všechno, co potřebujete - jen jste ho ztratili pod hromadou očekávání, strachu a vnitřních konfliktů. Vznikla jako odpověď na psychoanalýzu, která se dívala do minulosti a hledala traumata, a na behaviorismus, který viděl člověka jako reakční stroj. Zakladatelé jako Carl Rogers a Abraham Maslow říkali: člověk není nemocný, je ztracený. A jeho cesta zpět k sobě sama není léčba - je to probuzení.

Tady nejde o diagnostiku. Neříkáte terapeutovi: „Mám úzkost.“ On vás neptá: „Jak dlouho to trvá?“ Nebo: „Jaké máte příznaky?“ Místo toho se ptá: „Co teď cítíte?“ A pak tiše čeká. Protože v humanistické psychoterapii je proces důležitější než výsledek. A změna nepřijde zvenčí - přijde zevnitř.

Rogersův přístup: Bezpodmínečné přijetí jako základ

Carl Rogers věřil, že každý člověk má v sobě vrozenou schopnost růst. Jen potřebuje prostředí, kde se může objevit. A to prostředí vytváří terapeut třemi věcmi: bezpodmínečným pozitivním přijetím, empatickým porozuměním a autentičností.

Bezpodmínečné přijetí znamená: nezáleží, co řeknete. Zlobíte se? Pláčete? Myslíte si, že jste špatný? Terapeut vás neposoudí. Neříká: „To je špatně.“ Říká: „Tohle prožíváte. A já jsem tady.“

Empatie tu není jen „chápu, co cítíte“. Je to hluboké vnímání - jako když někdo řekne: „Mám strach, že nikdy nebudu dostatečný.“ A terapeut neřekne: „Ale jo, jsi.“ Řekne: „Ten strach je těžký. Vypadá to, že se bojíte, že vaše hodnota závisí na tom, co děláte.“ Takhle se člověk poprvé cítí opravdu slyšený.

A autentičnost? To znamená, že terapeut není „profesionální“. Není maskou. Pokud se mu něco zamlouvá, řekne to. Pokud se mu něco nezdá, řekne to. A to je důležité. Klient si všimne: „Ten člověk není v pohodě. A přesto je tady.“ A to mu dává odvahu být taky v pohodě.

V Česku je tento přístup silně zastoupen Českou asociací pro humanistickou psychologii a psychoterapii. Většina terapeutů, kteří ho používají, ho kombinuje s kognitivně behaviorálními technikami - ale jádro zůstává stejné: nejde o to, co řeknete, ale jak se cítíte, když to říkáte.

Gestalt terapie: Práce s tělem a okamžikem

Na druhé straně máte Gestalt terapii. Založil ji Friedrich Perls, a její motto je: „Tady a teď.“ Nejde o minulost, nejde o budoucnost. Jde o to, co se děje v těle právě teď.

Ve většině terapií se mluví o tom, co se stalo. V Gestalt terapii se mluví o tom, co se děje, když o tom mluvíte. Když řeknete: „Můj otec mě nikdy nechápal,“ terapeut vás může požádat: „Zkus to říct někomu, kdo je tady.“ A pak vás vede, aby jste se otočili a řekli to nějakému židli. Nebo nějakému polštáři. Nebo samotnému sebe.

Techniky jako „práce s prázdným stolicí“ nebo „vědomí těla“ nejsou jen „divné“. Jsou nástroje, které vás přemisťují z hlavy do těla. Mnoho lidí má psychické bolesti - úzkosti, sebeviny - které se projevují v těle: křeč v krku, bolesti záda, neustálé napětí. Gestalt terapie vás učí: „To není jen myšlenka. To je tělo, které volá.“

V České republice je Gestalt terapie reprezentována Českou gestalt školou, která vychází z původních principů, ale přizpůsobila je českému kontextu. Jejich terapeuti mají vzdělání s důrazem na osobní prožitky - minimálně 400 hodin vlastní terapie. Protože než budete schopni vést někoho do hloubky, musíte projít tou hloubkou sami.

Co se stane, když se někdo podrobí této intenzitě? Mnoho lidí popisuje gestalt terapii jako „náročnou“, „emocionálně vyčerpávající“, „intenzivní“. Ale také: „přeměňující“. Výzkum z roku 2019 ukazuje, že u klientů s tělesně vyjádřenými problémy - například chronickou bolestí nebo somatizací - dosahuje Gestalt terapie úspěšnosti 75-80 %.

Který přístup je pro vás?

Neexistuje jedna správná odpověď. Ale existují otázky, které vám pomohou zvolit.

• Pokud cítíte, že se vám něco „zatlačuje“ do těla - bolesti, napětí, nevysvětlitelné fyzické reakce - a chcete to cítit, prožít a uvolnit, pak Gestalt terapie může být vaším směrem.
• Pokud se cítíte ztracený, nepochopený, jako byste nikdy nebyli dostatečný, a potřebujete prostor, kde vás nikdo nekritizuje, ale prostě slyší, pak rogersovský přístup vám může dát to, co jste nikdy neměli: bezpodmínečné přijetí.

Podle průzkumu České psychologické společnosti z roku 2022: 68 % terapeutů v ČR kombinuje rogersovské principy s kognitivně behaviorálními technikami. To znamená, že dnes už nejde o „buď to, nebo to“. Jde o to, co funguje pro vás.

Nejčastější oblasti pro rogersovský přístup: poradenství pro mládež, kariérní poradenství, vztahové problémy. Pro Gestalt terapii: trauma, chronické bolesti, problémy se sebepojetím.

Nezapomeňte: oba přístupy vyžadují čas. Rogersův přístup se může zdát „pomalý“. Gestalt terapie se může zdát „náročná“. Ale oba vás vedou ke stejnému cíli: k tomu, abyste se znovu setkali se sebou samotným.

Co říkají lidé, kteří to zkusili?

Na platformě RecenzePsychoterapeutu.cz se lidé vyjadřují jasně.

U rogersovského přístupu: 78 % říká, že jim pomohl sebepoznání. Ale 42 % říká: „Na začátku jsem čekal, že mi terapeut řekne, co mám dělat.“ A on neřekl. A to bylo těžké. Ale pak, po několika měsících, si uvědomili: „Já jsem to sám zjistil.“

U Gestalt terapie: 65 % říká, že jim pomohla s prožíváním emocí v těle. Ale 35 % říká: „Některé techniky jsem považoval za příliš náročné.“

Oba přístupy vás nenechají v klidu. Rogers vás nechá zůstat v nejistotě, dokud nebudete schopni vlastní odpovědi najít. Gestalt vás nechá cítit všechno, co jste dlouho potlačovali. To není „lehká“ terapie. Ale je to ta, která mění.

Co se děje dnes v Česku?

Humanistické přístupy nejsou zastaralé. Naopak. V Česku se integrují s neurovědou. Projekt „Neurohumanistika“ z Univerzity Karlovy ukázal: 12týdenní rogersovská terapie zvyšuje aktivitu v prefrontální kůře - oblasti mozku spojené s empatií a sebepojetím - o 18 %. To znamená: když vás někdo opravdu slyší, váš mozek se mění.

Je tu i digitální verze. Aplikace „Humanist“, která kombinuje rogersovské principy s umělou inteligencí, má 15 000 uživatelů v Česku. Není to náhrada terapie. Ale pomáhá lidem, kteří ještě nemají odvahu jít k terapeutovi. A to je důležité.

Ministerstvo školství plánuje do roku 2025 zvýšit počet akreditovaných programů v humanistické psychologii o 25 %. To znamená: lidé chtějí více. Více autentičnosti. Více lidskosti. Více prostoru pro to, co je skutečné.

Co dělat, když nevíte, co vybrat?

Nezačínejte s rozhodnutím. Začněte s pokusem.

Podívejte se na terapeuty v Česku. Najděte někoho, kdo využívá rogersovský přístup. Ptejte se: „Jaký je váš přístup?“ „Co děláte, když klient mlčí?“ „Jak se chováte, když se klient zlobí?“

Pak najděte někoho, kdo dělá Gestalt. Zeptejte se: „Jaké techniky používáte?“ „Co znamená pro vás ‚tady a teď‘?“ „Co se stane, když klient nechce cítit?“

Neříkejte si: „Musím se rozhodnout.“ Řekněte si: „Chci zkusit.“

Oba přístupy vás nebudou „léčit“. Budou vás vytáhnout z křižovatky, kde jste se ztratil. A když se konečně setkáte se sebou samotným, už nebudete potřebovat nikoho, kdo by vás „opravil“. Budete vědět, že jste v pořádku. Jste vždycky byli. Jen jste to zapomněli.