Když jdeš na psychoterapii, nejde jen o to, že se někdo s tebou bude bavit. Jde o to, že vstupuješ do vztahu, kde jsi zranitelný, kde sdílíš věci, které neříkáš nikomu jinému. A právě proto, že jde o tak hlubokou a osobní věc, existuje etika v psychoterapii - systém pravidel, která tě chrání. Nejde o nějaké abstraktní pravidla, která si terapeut vybral sám. Jde o základní ochranu, která má zaručit, že tě nikdo nevyužije, nezneužije a nebude tě manipulovat.
Co tvoje práva v terapii znamenají?
Každý klient má právo na jasné informace ještě před tím, než začne terapie. To znamená, že terapeut ti musí vysvětlit: jaká metoda bude použita, jak dlouho může trvat, kolik to bude stát, jak se budou uchovávat tvoje údaje a kdy může terapie skončit. Pokud ti to nikdo neřekne, máš právo se zeptat. A pokud ti to řekne jen tak, bez detailů - je to varovný signál.
Nejde jen o peníze nebo čas. Jde o to, abys věděl, co tě čeká. Někteří terapeuti se snaží „udělat zákazníka“ - třeba těm, kteří nechají klienty nechat si „vysvětlovat“ všechno po třetí nebo čtvrté sezení. To není profesionální. To je manipulace. A tohle se stává častěji, než si myslíš.
Důvěrnost není jen slovo - je to zákon
Terapeut nesmí říct nikomu, co jsi mu řekl. Nikomu. Ani tvému manželovi, ani tvé matce, ani svému kolegovi - pokud to není výjimka, kterou stanoví zákon. Například, pokud bys hrozil sebevraždou nebo jiné osobě. Nebo pokud by šlo o zneužívání dítěte. Ale to je vše. Všechno ostatní je tajemství. A tohle není jen „dobrý zvyk“. Je to právní povinnost podle zákona o ochraně osobních údajů.
Co když terapeut mluví o tobě s kolegou? To je možné - ale jen pokud je to pro tvoji terapii nutné. A i pak musí být tvoje identita skrytá. Nemůže říct: „Máme tu klientku, která má problémy s rodiči a nechce jít do práce.“ Může říct: „Máme tu klientku ve věku 30 let, která projevuje úzkostné přístupy k autoritě.“
A co když terapeut pošle e-mail s tvojí diagnózou? Nebo si uloží záznamy na cloud, který není šifrovaný? To je porušení. A takové porušení se stává. V Česku se v roce 2022 zaznamenalo 17 případů, kdy byly záznamy klientů ztraceny nebo přístupné neoprávněným osobám. To není malé číslo.
Kompetence - ne každý, kdo se říká terapeutem, je opravdový
Veřejnost si často myslí, že když někdo má titul psycholog, je automaticky kvalifikovaný terapeut. To není pravda. Psycholog může být výborný v testování, ale nemusí mít žádné školení v terapii. A naopak - někdo, kdo má titul „klinický psychoterapeut“, může mít 5 let výuky, 200 hodin supervize a 1500 hodin terapie s klienty. To je rozdíl.
Česká psychoterapeutická společnost (ČPS) a Slovenská psychoterapeutická společnost (SPS) udržují registry certifikovaných terapeutů. Ti, kteří jsou registrovaní, musí pravidelně absolvovat školení - v Česku minimálně 15 hodin za dva roky. To znamená, že se učí nové věci, kontrolovali jejich praxi, sledují, zda dodržují etiku.
Co když se setkáš s někým, kdo říká: „Dělám terapii už 10 let.“ A neřekne ti, kde se školil? To je červená vlajka. Neexistuje žádný „všeobecný“ titul na psychoterapeutu. Pokud ti neukáže svou certifikaci, nebo neřekne, k jaké společnosti patří - měl bys pochybovat.
Nejsou hranice - není terapie
Nejčastější porušení etiky není sexuální vztah. I když to se stává - a to je závažné, protože je to nejhorší možné zneužití - častější je něco jiného: překračování hranic.
Když terapeut chce, abyste se setkali na kávě, nebo když ti posílá zprávy na WhatsApp, nebo když ti dává rady o tom, jak máš žít - to už není terapie. To je závislost. A tohle se děje často. Podle analýzy diskusí na portálu Psychologie.cz se 68 % negativních zkušeností týkalo právě tohoto: terapeut se choval jako přítel, mentor, nebo dokonce partner.
Terapeut nemá být tvůj kamarád. Nemá být tvůj rada. Nemá být tvůj terapeut, který ti říká: „Měl bys jít na výlet, to ti pomůže.“ To není terapie. To je závislost. Terapeut má pomoci ti, abys našel svůj vlastní způsob, jak žít. Ne aby ti řekl, jak máš žít.
Jedna klientka, kterou jsem znal, popisovala: „Když můj terapeut poprvé přišel s návrhem, abychom se setkávali mimo terapeutickou místnost, okamžitě jsem věděla, že něco není v pořádku.“ Ona nevěděla, jaký je etický kódex. Ale věděla, že to není správné. A to je důležité.
Co dělat, když se stane něco špatného?
Když pocítíš, že něco není v pořádku - nezatlač to pryč. Můžeš to nahlásit. V České republice je to možné přes Etickou komisi České psychoterapeutické společnosti. Na Slovensku to je Slovenská psychoterapeutická společnost. Tyto komise mají pravomoc uložit pokutu až do 50 000 Kč, nebo dokonce pozastavit certifikaci terapeuta.
Není to jen o trestání. Je to o tom, aby se to neopakovalo. A je to důležité, protože 43 % etických problémů nikdy nejsou nahlášeno. Lidé se bojí, že jim někdo neuvěří. Nebo že to bude „příliš velký krok“. Ale pokud jsi zneužitý, máš právo na ochranu. A ta ochrana existuje.
Online terapie - nové rizika, nové pravidla
Po pandemii se online terapie stala normou. V roce 2021 bylo 67 % všech sezení v Česku online. To je výrazný nárůst. Ale s tím přišly nové rizika.
Je bezpečné, když terapeut používá Zoom? Ne. Pokud není šifrovaný. Je bezpečné, když ti pošle záznam sezení na Google Drive? Ne. Pokud není nastaveno, že to může vidět jen ty. Je bezpečné, když se setkáváš na veřejném Wi-Fi? Ne. Tohle všechno je porušení důvěrnosti.
Česká psychoterapeutická společnost v roce 2021 aktualizovala svůj etický kódex právě kvůli tomu. Terapeuti musí používat šifrované platformy, musí mít zabezpečené úložiště záznamů, musí ti říct, jak budeš mít přístup k záznamům. A pokud to neudělají - můžeš to nahlásit.
Co se mění v budoucnu?
V roce 2024 by měl být v Česku předložen návrh zákona, který by psychoterapii udělal chráněným povoláním. To znamená, že jen ti, kteří mají potřebnou kvalifikaci, budou moci pracovat jako psychoterapeuti. To by snížilo počet nekvalifikovaných terapeutů o 40-60 %. To je velký krok.
Na Slovensku už od roku 2022 funguje systém anonymních zpětných vazeb od klientů. Klienti mohou nahlásit, zda se cítili respektováni, zda jim bylo vše vysvětleno, zda se cítili bezpečně. A tohle funguje. V roce 2022 bylo nahlášeno 37 případů potenciálního porušení etiky. A většina z nich byla vyšetřena a vyřešena.
Etika v psychoterapii není jen slova na papíře. Je to základ, na kterém stojí všechno, co se děje v terapii. A ty máš právo na to, aby byla dodržována. Ne jen proto, že to je pravidlo. Ale protože jsi člověk. A každý člověk má právo na bezpečnou, důvěryhodnou a etickou terapii.
Co mám dělat, když si myslím, že můj terapeut porušil etiku?
Nejprve si zapiš, co se stalo - datum, čas, co řekl, co udělal. Pak se obrát na Etickou komisi České psychoterapeutické společnosti (pro Česko) nebo Slovenskou psychoterapeutickou společnost (pro Slovensko). Obě organizace mají formuláře na webových stránkách. Není potřeba mít důkazy - stačí tvé zážitky. Komise provede vyšetření a pokud bude důvod, může uložit pokutu nebo pozastavit certifikaci terapeuta.
Je možné, aby terapeut mluvil o mně s kolegou?
Ano, ale jen za určitých podmínek. Terapeut může konzultovat svou praxi s kolegou, ale musí být zajištěna anonymita. Nesmí říct tvé jméno, věk, místo práce, jméno rodiny. Musí použít pouze obecné informace, které neumožňují identifikaci. Pokud ti toto neřekne předem, máš právo se zeptat, jak bude postupovat.
Může terapeut požadovat peníze za ukončení terapie?
Ne. Pokud jsi zaplatil za všechna sezení, která jsi absolvoval, nemůže ti účtovat žádné další poplatky za „ukončení“ nebo „závěrečné sezení“. To je neetické a v některých případech i nezákonné. Pokud ti to někdo navrhuje - zkontroluj smlouvu. Pokud tam není, máš právo odmítnout.
Může terapeut sdílet mé údaje s lékařem?
Jen pokud jsi mu to písemně dovolil. Dokonce i v případě, že se lékař ptá: „Jak se má ten pacient?“ - terapeut nesmí odpovědět, pokud nemáš souhlas. To platí i pro lékaře, kteří ti dávají léky. Jediná výjimka je, pokud hrozí nebezpečí pro život nebo zdraví třetí osoby.
Co když mám pocit, že mě terapeut manipuluje?
Pokud se ti zdá, že tě terapeut přesvědčuje, že „musíš“ něco udělat, nebo že tvoje pocity jsou „špatné“, nebo že „jedině on ví, co je pro tebe dobré“ - to je varovný signál. Terapeut by neměl říkat, co máš cítit nebo dělat. Měl by ti pomoci pochopit, co cítíš a proč. Pokud se ti to nezdá - zvaž změnu terapeuta. Tvoje bezpečí je důležitější než loajalita.