Interpersonální psychoterapie (IPT): Jak vztahy ovlivňují duševní zdraví a jak IPT pomáhá uzdravit

Interpersonální psychoterapie (IPT) není o tom, jak jste byli v dětství. Není o tom, co vás traumatovalo v minulosti. Není ani o tom, jak si představujete, že byste měli být. IPT se ptá: Co se děje teď? Kdo vás zlobí? Kdo vás nechává zaostávat? Kdo vás nechává cítit se opuštěně? A hlavně - jak vaše reakce na tyto vztahy udržují vaši deprese, úzkost nebo pocit, že se ničeho nedotknete?

IPT vznikla v 70. letech 20. století v USA, kdy psychiatr Gerald L. Klerman a jeho tým hledali způsob, jak léčit depresi rychleji a lépe. Výsledkem byl strukturovaný, časově omezený přístup, který se zaměřuje jen na to, co se děje teď ve vašich vztazích. A to je přesně to, co ho odlišuje od psychoanalýzy nebo jiných dlouhodobých metod. IPT nehrabe v minulosti. IPT se dívá na vaše aktuální vztahy - s partnerem, rodinou, přáteli, kolegy - a říká: Možná právě tady je klíč k tomu, proč se necítíte dobře.

Co je vlastně „interpersonální problém“?

Nemusíte být v rozvodu, nebo mít ztraceného přítele, aby vás IPT pomohla. Interpersonální problém je každá situace, kde vztah s někým vás vyčerpává. Třeba:

• Neustálé hádky s partnerem, které nikdy nekončí řešením, ale jen opakováním stejných vět.
• Pocit, že vám nikdo nevěří, i když jste vždycky upřímný.
• Neustálé obavy, že vás někdo opustí - i když vám ten člověk nikdy nic neřekl.
• Stále se opakující vzorec: „Začnu si někoho oblíbit → začnu se mu všechno snažit dokázat → on se od mě vzdálí → já se cítím nevhodně.“

IPT říká: Tento vzorec není náhoda. Je to vaše reakce na něco, co se stalo dřív - ale teď ho opakujete v každém novém vztahu. To se jmenuje přenos. Přenos znamená, že nevidíte tu osobu, která před vámi sedí. Vidíte matku, která vás zanedbala. Nebo otce, který vás nikdy nechválil. Nebo kamaráda, který vás v dětství zradil. A proto reagujete na něj jako na někoho, kdo vás má zlobit - i když on vůbec nemá v plánu vás zlobit.

Jak IPT funguje - tři fáze, které změní vaše vztahy

IPT není volná hovorová terapie. Má jasnou strukturu. Běžně trvá 6 až 20 týdnů, což je přibližně 12-16 sezení. Každé sezení má cíl. A každá fáze vás přivádí k tomu, abyste se k vztahům dívali jinak.

1. Počáteční fáze - Najít, kde to bolí

V prvních třech až pěti sezeních terapeut s vámi nejprve zjistí, jaké jsou vaše hlavní problémy. Neptá se: „Jaké byly vaše rodiče?“ Ptá se: „Kdo vás teď nejvíc zatěžuje?“ „Kdy jste naposledy cítil, že jste úplně sám?“ „Co se stalo, když jste se rozhodli přestat se s někým setkávat?“

Terapeut vás nekárá. Neříká: „To je špatné.“ Říká: „Toto je vaše reakce. A co se stalo, když jste ji použili naposledy?“ Cílem je najít jednu z čtyř hlavních oblastí:

• Ztráta - smrt, rozvod, ukončení přátelství.
• Konflikt - neustálé hádky, nesouhlas, nevyřešené pocity.
• Roleové přechody - změna práce, rodičovství, odchod z domova.
• Interpersonální deficite - cítíte se izolovaně, nemáte blízké vztahy, nevíte, jak se připojit.

Tyto oblasti nejsou jen „problémy“. Jsou to zdroje vaší bolesti. A IPT vám pomůže je vidět jako příčinu, ne jen následek vaší deprese.

2. Střední fáze - Změnit, jak reagujete

Tady začíná skutečná práce. Terapeut vás nechává popsat konkrétní situaci - třeba: „Můj partner se na mě zlobí, když chci jít ven s přáteli.“

Potom vás ptá: „Co jste mu řekli?“ „Co jste cítil, když vás zlobil?“ „Co jste udělali potom?“

Často se ukáže, že reakce, kterou máte - třeba se stáhnout, nechat ho zlobit, nebo se začít vybízet - vlastně zhoršují situaci. Terapeut vás pak vede k tomu, abyste zkusili jinou reakci. Třeba:

• Přiznat: „Když mě zlobíš, cítím se nevážený. Nechci se hádat. Chci pochopit, co se děje.“
• Přestat se snažit „dokázat“, že jste dobrý. A začít se ptát: „Co potřebuješ teď?“
• Přijmout, že někdo nemusí být vždycky kamarád - a to je v pořádku.

Nejde o to, aby se změnil druhý člověk. Jde o to, abyste změnili svou reakci. A když změníte svou reakci, změní se i dynamika vztahu. Často se ukáže, že druhý člověk reaguje jinak - protože vy jste přestali reagovat jako dítě, které se bojí být odmítnuto.

3. Závěrečná fáze - Uzavřít a upevnit

Když se vztahy začnou zlepšovat, terapeut nezakáže terapii. Umožňuje vám ji ukončit - ale pečlivě. Proč? Protože lidé s depresí často zase „spadnou“ do starých vzorců, když se cítí lépe.

V posledních sezeních se ptáte: „Co jste se naučili?“ „Kdyby se to znovu stalo, jak byste to udělali jinak?“ „Kdo vás teď podporuje?“

Terapeut vás nechává připravit plán na budoucnost. Třeba: „Když se znovu cítím opuštěně, zavolám Karolínu, nebudu se zavírat.“ Nebo: „Když mě někdo kritizuje, nebudu hned věřit, že jsem špatný. Budu se ptát: Co konkrétně mělo na mysli?“

Toto je klíčové. IPT vás nechává s nástroji. Ne s tím, že „všechno bude lepší“. Ale s tím, že víte, jak se chovat, když to znovu zlobí.

Proč IPT funguje - věda, která to potvrzuje

IPT není jen „hezká teorie“. Je to evidence-based léčba. To znamená, že byla otestována v desítkách studií. Metaanalýzy ukazují, že IPT je stejně účinná jako kognitivně-behaviorální terapie (KBT) nebo léky na depresi. A to všechno bez léků, bez hlubokého prozkoumávání dětství, bez „výkladů“ vaší minulosti.

Co se stane v mozku, když IPT funguje? Když se člověk naučí lépe komunikovat, když přestane automaticky předpokládat, že ho někdo odmítne, když se naučí říct: „Cítím se zraněný“ místo „Ty jsi zlý“ - jeho úzkost klesá. Hladina kortizolu (stresového hormonu) klesá. Spánek se zlepšuje. Chcete se znovu setkat s lidmi. Chcete žít.

A to je přesně to, co IPT dělá: Umožňuje vám znovu spojit se s lidmi - bez strachu, bez obrany, bez opakování starých bolestí.

Kdo IPT nevyřeší - a kdo ji potřebuje

IPT není univerzální. Není pro všechny. Není pro ty, kdo:

• Mají hluboké trauma z dětství - například zneužívání, zanedbání, které je stále přítomné v každém vztahu.
• Nejsou schopni identifikovat vztahové problémy - třeba protože jsou v úplné izolaci nebo mají těžkou psychózu.
• Nechtějí měnit své reakce - kdo věří, že všechno je vina druhých.

Ale IPT je ideální pro ty, kdo:

• Jsou deprese, ale vědí, že to souvisí s jejich vztahy.
• Chcete něco změnit - ale nechcete rokovat v minulosti.
• Chcete jasný plán - ne jen „hovořit o svých pocity“.
• Jsou schopni se zamyslet: „Co já v tomto vztahu dělám špatně?“

V České republice se IPT stává stále populárnější. V Olomouci, Brně, Praze už mnoho terapeutů používá IPT jako součást své praxe - často v kombinaci s KBT nebo emoce zaměřenou terapií. Není to „novinka“. Je to ověřená metoda pro moderní lidi, kteří chtějí rychlejší výsledek.

IPT vs. jiné terapie - co je lepší?

Když se rozhodujete, co si vybrat, můžete se srovnávat:

IPT je nejlepší pro ty, kdo chtějí praktický výsledek - ne výklad. Kdo chtějí, aby se jejich vztahy zlepšily - ne aby se vědělo, proč jsou tak zranění. Kdo chtějí získat nástroje - ne hluboké pochopení.

Co se stane, když IPT nezafunguje?

Ne každý klient se v IPT „ozkouší“. Někteří se cítí zmatení, když se neptají na dětství. Někteří chtějí, aby terapeut řekl: „Tvoje matka ti ublížila.“ IPT neříká to. IPT říká: „Co teď děláš, co ti to zhoršuje?“

Je to těžké. Ale i tak - pokud po 8-10 sezeních necítíte žádnou změnu, můžete se ptát: „Je to IPT, která nefunguje? Nebo já jsem ještě neochoten změnit?“

Často je odpověď druhá. IPT vyžaduje odvahu. Odvahu říct: „Možná jsem já ten, kdo to udržuje.“

A pokud nejste ochotni? Pak je možná lepší jít jiným směrem - například k DBT nebo emoce zaměřené terapii. Ale pokud chcete změnit své vztahy - a ne jen pochopit, proč jsou špatné - IPT je jedna z nejúčinnějších cest, které máte.

Co si pamatovat

IPT není o tom, že vás někdo zranil. Je o tom, že vy stále opakujete, jak jste reagovali na to, když vás někdo zranil. A že tohle opakování vás dnes drží v deprese.

IPT vás nechává přestat být obětí. Nechává vás být účastníkem. A to je rozdíl, který změní vaše životy.

Necháte se zlobit? Nebo se naučíte říct: „Nemám rád, když mě takhle hovoríš. Chci, abysme to probrali.“

To je IPT. Krátká. Praktická. Silná. A pro mnohé - první cesta z temnoty.