Jak vypadá typické online sezení psychoterapie: Od prvního kontaktu po závěrečné sezení

Už jste si někdy přáli, aby psychoterapie nebyla tak náročná na čas, cestování a nervy? Online sezení to umožňuje - a není to jen kompromis. V České republice už je to běžná, efektivní a často i lepší volba než osobní konzultace. Když jsem poprvé slyšel o online terapii, myslel jsem si, že to bude jako hovor s někým přes telefon - chladně, vzdáleně, bez duše. Ale když jsem se podíval na data a zkušenosti lidí, kterým to funguje, zjistil jsem něco jiného. Online terapie je strukturovaný, osobní a často hluboký proces. A vypadá úplně jinak, než si většina lidí představuje.

První kontakt: Nejde jen o termín, ale o pocit bezpečí

Všechno začíná rezervací. Většina terapeutů v Česku používá online kalendáře na svých webech - stačí kliknout na volný termín a vyplnit krátký formulář. Někteří se ale stále obrací telefonicky, například na číslo AdiCare +420 739 375 763. Důležité je, že první kontakt není jen o domluvení času. Je to první možnost, jak zjistit, jestli se vám terapeut líbí. Některé platformy, jako Hedepy nebo Mojra.cz, umožňují prohlédnout si profil terapeuta, jeho specializaci a i krátké video úvodní sdělení. To je klíčové. Lidé si nevybírají terapeuta jen podle ceny nebo dostupnosti. Vybírají ho podle toho, jestli se jim zdá jako někdo, komu mohou důvěřovat.

Před prvním sezením vás terapeut obvykle zavolá na telefon. Ne na to, abyste si vysvětlili, co se bude dít - ale aby zkontroloval, že máte fungující kameru, mikrofon a stabilní internet. Podle průzkumu České komory psychologů z roku 2021 se 68 % nových klientů bálo technických potíží. A to je přirozené. Když jste poprvé připojeni přes Zoom nebo Skype, cítíte se jako na přijímačce na střední škole - všichni se dívají, a vy nevíte, jestli vás slyší. Ten krátký telefonát to změní. Je to jako představení před představením. Zjistíte, že terapeut je člověk, ne robot. A že se nestydí za tím, že vás uklidní.

Sezení začíná - a většinou vás to překvapí

Sezení trvá 50 minut. Stejně jako osobní. A většina terapeutů v Česku (92 %) to přesně dodržuje. Nejčastější platforma? Skype, WhatsApp nebo Messenger. Ale pokud nemáte žádnou z těchto aplikací, terapeut vám pošle odkaz - kliknete a jste připojeni. Takhle jednoduché to je. A 78 % českých terapeutů toto řeší právě takto, aby nikdo nezůstal mimo.

Po připojení se terapeut představí, zkontroluje, jestli máte všechno v pořádku, a pak se ptá: „Jak se dnes cítíte?“ A to je všechno. Nejsou žádné šablony. Nejsou žádné otázky typu „Co vás přivedlo?“ jako v nemocnici. Je to jako hovor s někým, kdo vás opravdu slyší. Většina lidí (85 %) po prvních dvou až třech sezeních zapne kameru. Ne proto, že je to povinné. Ale protože se cítí pohodlněji. Když vidíte výraz na obličeji terapeuta, když se na vás podívá, když si všimne, že se vám zatřásly ruce - to je důležité. To není jen hovor. To je spojení.

Co se vlastně děje během sezení?

Někteří si myslí, že online terapie je jen „hovor o problémech“. Ale není. Je to aktivní proces. Terapeut vás nejen poslouchá - sleduje vaše pohyby, výrazy, dýchání. Ví, kdy se zatlačíte do křesla, kdy se otočíte, kdy se zastavíte. A někdy vás požádá, abyste si jen zavřeli oči a dýchali pomalu. Nebo abyste si položili ruce na břicho a cítili, jak se vaše tělo uvolňuje. To se děje přes video. A často je to efektivnější než v kanceláři. Proč? Protože jste ve svém domě. Ve svém prostředí. Tam, kde se cítíte bezpečněji. Tam, kde nemusíte měnit oblečení, nebo se bát, že vás někdo uvidí.

Někteří terapeuti používají nástroje jako DeePsy - platformu, kterou má 40 % českých terapeutů. Na začátku a na konci sezení vás požádají o dvě minuty vašich odpovědí na dotazník: „Jak se dnes cítíte?“ „Co vás dnes nejvíc zatěžuje?“ „Co vás dnes trochu uvolnilo?“ To není formulář. To je zpětná vazba. A podle výzkumu zvyšuje efektivitu terapie o 12 %. Sníží riziko, že ji přerušíte, o 18 %. A snižuje riziko, že se vám během terapie zhorší stav, o 9 %. To není malé.

Když jde o kognitivně behaviorální terapii, mnoho terapeutů používá programy jako Mindwell. Tam dostanete úkoly mezi sezeními - například zaznamenávat, kdy se cítíte nejvíc úzkostně, a co se stalo předtím. Terapeut vám pak pošle psanou zpětnou vazbu. To je pro některé lidé ideální. Pro ty, co se stydí mluvit o svých emocích. Pro ty, co mají plný pracovní den. Pro ty, co potřebují čas přemýšlet, než odpoví.

Co říkají data? Je to opravdu stejně účinné?

Ano. A v některých případech i víc. Metaanalýza z roku 2020, která zkoumala 21 studií z celého světa, ukázala, že online kognitivně behaviorální terapie má 87 % stejnou efektivitu jako osobní. U úzkostných poruch dokonce o 15 % vyšší. AdiCare, která má data z let 2018-2023, potvrzuje: u klientů s úzkostí je úspěšnost online terapie 78 %, zatímco u osobní je jen 63 %. To není náhoda. Je to kvůli tomu, že klienti jsou v bezpečném prostředí. Můžou se otevřít víc. Můžou se víc soustředit. Můžou se víc důvěřovat.

Ale není to univerzální. U lidí s těžkými poruchami osobnosti nebo schizofrenií je efektivita online terapie nižší - kolem 65 %, zatímco u osobní je to 82 %. To znamená, že terapeuti nejsou hlupáci. Před zahájením online terapie provádějí skríning. Pokud je situace kritická - akutní sebevražedné myšlenky, psychóza - online forma není vhodná. A to je důležité. Odborníci, jako MUDr. Eva Nováková z VFN Praha, varují: „Online terapie není pro všechny. Ale pro mnohé je jedinou možností.“

Co si lidé skutečně říkají?

Podle průzkumu České komory psychologů z roku 2023 82 % klientů považuje online terapii za stejně efektivní nebo dokonce efektivnější než osobní. Proč? Největší důvody: flexibilita (94 %), žádné cestování (89 %), a pocit bezpečí ve vlastním prostředí (76 %).

Na druhou stranu 27 % lidí říká, že má problémy s technickým připojením. 18 % cítí, že emocionální spojení není tak silné. A 12 % má problémy s koncentrací doma. To je realita. Ale většina lidí to překoná. Na Redditu v české komunitě r/psychologie se často píše: „První dvě sezení jsem cítil, že to nejde. Ale potom jsem si uvědomil - to je stejně jako hovor s kamarádem, jen s někým, kdo to umí.“ Uživatel „Anxietymate“ z října 2022 napsal: „Po třech sezeních jsem přestal mít strach. A začal jsem věřit, že se to může změnit.“

Co potřebujete, abyste začali?

Nic složitého. Potřebujete: zařízení s kamerou a mikrofonem (počítač, tablet, telefon), stabilní internet (5 Mbps - to má 98 % domácností v ČR), a základní schopnost používat aplikace jako Zoom nebo WhatsApp. A to je vše. 85 % klientů zvládne nastavení bez pomoci po jednom vysvětlení. Většina terapeutů nabízí první krátkou bezplatnou konzultaci - jen pro kontrolu techniky. To je normální. A 92 % terapeutů na platformě Hedepy to dělá.

Ceny se pohybují od 800 do 1500 Kč za 50 minut. Je to o 10-15 % levnější než osobní terapie - protože terapeut nemusí platit nájem kanceláře. A pokud máte zdravotní pojištění, od ledna 2023 je možné, že vám některé sezení hradí pojistka. To záleží na vašem pojišťovně a na tom, jaký typ terapie děláte.

Jak to vypadá v budoucnosti?

V roce 2019 bylo v Česku jen 7 % online terapií. V roce 2023 to bylo 38 %. A podle odhadů České komory psychologů se bude tento trend zrychlovat. Do roku 2025 bude 60 % terapeutů kombinovat online a osobní formu. To je hybridní model. Který je ideální. Některé věci se dějí lépe v kanceláři. Některé v domě. Některé v tichém pokoji. Některé přes e-mail. Mojra.cz například nabízí emailovou terapii - pro ty, kdo raději píší než mluví. To je 8 % klientů. A telefonické konzultace? 35 % lidí nad 65 let je stále preferuje. Všechny formy mají své místo.

Ale varování je reálné. Když se terapie stane jen „produktem“ - když se zjednoduší, když se přesune na automatizované programy bez lidského kontaktu - efektivita klesá o 22 %. To je důležité. Terapie není aplikace. Není YouTube video. Není chatbot. Je to vztah. A ten se nevytváří automaticky. Musí se vytvářet. Pomalu. Důvěrně. S důvěrou.

Online psychoterapie není budoucnost. Je to současnost. A pro mnoho lidí v Česku je to jediný způsob, jak dostat pomoc, kterou potřebují. Bez cestování. Bez stresu. Bez strachu, že vás někdo uvidí. Jen ticho, kamera a někdo, kdo vás slyší - opravdu slyší.