Smrt blízkého člověka není jen smutek. Je to náhlý zemětřesení ve vašem vnitřním světě. Někdo vás někdy řekl: „Všechno se to časem vyřeší.“ Ale co když se vám zdá, že život už nikdy nebude stejný? Co když se probudíte a nemáte sílu vstát? Co když se vám zdá, že jste jediný, kdo to prožívá? To není slabost. To je lidská reakce na nejtvrdší krizi, kterou člověk může zažít.
Co je krizová intervence skutečně?
Krizová intervence není terapie. Není to dlouhodobé hovory o dětství nebo o tom, proč jste se vždy cítili nejistě. Je to okamžitá pomoc, která vás nechá v klidu, když se vám celý svět řítí. Je to někdo, kdo přijede k vám domů, když nevíte, kam jít. Kdo vás slyší, když nemáte slova. Kdo vás nevyhodnocuje, když se pláčete nebo když se prostě necháte ležet.
Podle zákona č. 108/2008 Sb. je to přechodná, odborná služba pro lidi, kteří přišli o něco, co jim dalo smysl. A nejde jen o objektivní událost - jde o to, co vy z toho cítíte. Pokud považujete smrt vašeho manžela, rodiče nebo dítěte za krizi, pak to je krize. Bez výhrad. Bez „mělo by to být jinak“.
Typická krizová intervence trvá jen několik setkání - obvykle 1 až 6. Cílem není „vyléčit“ truchlení. Cílem je zastavit krvácení. Zabránit, aby se z bolesti stala sebevražedná myšlenka. Zabránit, aby se z dítěte, které neví, co se stalo, stalo dítě, které se nechce ani probrat.
Proč tradiční přístup často selhává?
Velká část pomoci v Česku je stále zaměřená na jednotlivce. Přijdeš do poradny, sedneš si na židli, řekneš, co se stalo, a odborník ti řekne: „To je normální.“ A pak jdeš domů. Ale co když vaše manželka se nechce mluvit, vaše dcera se nechce koupát a váš syn se nechce vůbec dotknout hraček, které dělal s otcem?
Smrt v rodině není jen jedna osoba, která truchlí. Je to celý systém, který se zhroutil. Rodina, která dříve jedla společně, teď sedí v různých místnostech. Rodiče, kteří se dříve podporovali, teď se vyhýbají pohledu. Děti, které nechápou, proč se rodiče nesmějí.
Tady přichází na scénu Krizová terapie pro rodiny - model vyvinutý poradnou Vigvam v roce 2018. Místo toho, abyste šli sami, přijde odborník k celé rodině. Všichni sedí v jedné místnosti. Začínají společně. Končí společně. Ale ve středu setkání je prostor i pro to, aby se každý mohl vyjádřit sám. To není rodinná terapie. To je společná krize řešená společně.
Podle interních dat Vigvamu z roku 2022 tento přístup už pomohl 157 rodinám. A výsledky jsou jasné: lidé nejen lépe zpracovávají smrt, ale také začínají znovu komunikovat - i když je to těžké.
Kde najít pomoc v Česku?
První krok není vyhledávání poradny. Je to zavolání na krizovou linku 116 123. Je to 24hodinová linka, kterou provozuje Linka bezpečí. Nejde o hovor s hlasovou pošťou. Je to živý člověk, který vás slyší. Většina lidí, kteří ji použili, hodnotí tuto pomoc jako velmi užitečnou - 68 % podle průzkumu z roku 2022.
Pro další podporu existují ambulantní krizová centra. Ale tady je problém: kvalita se liší. V Praze, Brně nebo Ostravě máte šanci najít specializovanou poradnu. V menších městech nebo na venkově je často jedinou možností základní sociální služba - a ti lidé nemají čas, ani školení, aby se věnovali složitému truchlení.
Podle průzkumu Českého spolku pro psychosociální pomoc z roku 2022 pouze 37 % sociálních pracovníků v Česku prošlo specializovaným školením v oblasti smrti a truchlení. To znamená: mnoho lidí dostává „dobrou radu“, ale ne odbornou pomoc. A to je rozdíl.
Pro ztrátu dítěte, pro sebevraždu blízkého, pro náhlou smrt v důsledku COVID-19 - tyto případy vyžadují jiný přístup. A právě proto Ministerstvo zdravotnictví v roce 2023 spustilo pilotní projekt „Podpora v truchlení“. 15,7 milionu korun je investováno do 12 regionálních poraden, které se zaměřují přesně na tyto těžké případy.
Co funguje a co ne?
Uživatelé z fóra Péče o duši říkají: „Krizová linka mi pomohla okamžitě. Ale poradna, kam jsem šel za týden, mi neuměla říct, jak se mám chovat, když se můj manžel nechce dotknout jeho košile.“
Naopak Tomáš z Facebookové skupiny Truchlení bez hranic říká: „Vigvam nám pomohl, když jsme seděli všechny čtyři v místnosti. Nikdo nás neříkal, že musíme být silní. Prostě jsme byli.“
Co je tedy klíčem?
- Funguje: okamžitá odpověď, přítomnost, nevyhodnocování, práce s celou rodinou, odborníci s příslušným školením.
- Nefunguje: „Čas to vyléčí“, „Musíte být silný“, „Jste první, kdo to prožívá“, „Přijďte za týden, když budete mít sílu.“
Nejčastější stížnosti? Nedostatečná znalost specifických forem truchlení (28 %) a nedostatečná empatie (22 %). To znamená: lidé nechtějí teorie. Chtějí, aby je někdo viděl.
Co se mění? A co ještě chybí?
V roce 2023 byl aktualizován Metodický pokyn č. 12/2023. Poprvé v historii českého zákona je výslovně uvedeno, že krizová pomoc musí zahrnovat i zpracování ztráty blízkého. To je krok vpřed.
Ministryně Jana Maláčová slibuje, že do roku 2025 se financování krizových služeb zvýší o 25 %. Cíl: pokrýt 75 % potřeby. Ale experti varují: peníze samy o sobě nic neudělají. Bez kvalifikovaných lidí to nepůjde.
Naše země stále zaostává za průměrem EU. V Německu nebo Nizozemsku mají specializované týmy pro truchlení po sebevraždě. V Česku je to stále výjimka. Většina poradníků neví, jak reagovat, když matka ztratila dítě v nemocnici. Nebo když otec zemřel doma a děti to viděly.
Průzkum Národního ústavu duševního zdraví z roku 2022 odhaduje, že každý rok potřebuje krizovou pomoc po ztrátě blízkého 185 000 lidí. Aktuálně je pokryto jen 42 %. To znamená: tři z pěti lidí, kteří potřebují pomoc, ji nedostanou.
Co můžete udělat teď?
Nechte se nechat pomoci. Nejste slabí. Nejste „přehnaní“. Jste člověk, který ztratil někoho, kdo byl jeho světem.
První krok: zavolejte na 116 123. To je zdarma. To je 24 hodin denně. To je člověk, který neřekne „všechno se to vyřeší“. Řekne: „Jsem tady.“
Držte se za ruce s ostatními v rodině. I když je to těžké. I když nevíte, co říct. I když se cítíte, že se vás nikdo neptá. Většina lidí neví, jak se k vám chovat. Vy to můžete změnit - tím, že se zeptáte: „Můžeme si sednout?“
Nečekáte, až budete „připravení“. Truchlení není projekt, který se dokončí. Je to cesta, kterou jdete s tím, co jste ztratili. A pomoc není o tom, aby vás „vyléčila“. Je o tom, aby vás nechala jít - s tím, co máte.
Pokud máte možnost, vyhledejte poradnu, která nabízí rodinnou krizovou terapii. Vigvam je jednou z nich. Nejsou to jediní, ale jsou jedními z mála, kteří to dělají správně.
A pokud jste někdo, kdo pracuje s lidmi - sociální pracovník, učitel, lékař - zvažte školení. Nejen pro sebe. Pro ty, kteří vás potřebují. Protože někdo vám teď zavolá. A vy budete ten, kdo odpoví.