Poruchy příjmu potravy u mužů: Jaké jsou specifika a jak překonat stigma v terapii

Většina lidí si představí poruchu příjmu potravy jako ženský problém. Realita však ukazuje jinak - poruchy příjmu potravy muži jsou reálné, často přehlížené a doprovázené silným stigmatem. Tento článek rozebere, proč se u mužů projevují jinak, jaké bariéry jim brání v léčbě a co by mělo být součástí efektivní terapie.

Prevalence a epidemiologické údaje

Statistiky z posledních let potvrzují, že muži tvoří menší část klientely s poruchami příjmu potravy, ale jejich počet stále roste. V České republice se v roce 2020 léčilo více než pět tisíc lidí, z nich jen několik stovek bylo mužů. Jednotlivé typy mají následující výskyt:

Tyto údaje ukazují, že i když je riziko u mužů nižší, počet postižených není zanedbatelný a vyžaduje specifický přístup.

Specifika diagnostiky a vyhledávání pomoci u mužů

Jedním z největších rozdílů je nízká míra vyhledávání odborné péče. Muži s Anorexie nervosa je závažná porucha charakterizovaná přísnou dietou, extrémním cvičením a často i zvracením či užíváním laxativ nebo Bulimie nervosa zahrnuje opakované přejídání následované kompenzačními metodami, jako je zvracení nebo nadměrná fyzická aktivita obvykle vyhledávají pomoc až po dlouhém období skrytí problémů. Důvod není jen fyzický - sociální a kulturní očekávání často brání mužům přiznat, že „nemají problém s jídlem“.

Tyto faktory vedou k pozdější diagnóze, čímž se prodlužuje období podvýživy a zvyšuje riziko komplikací. Proto je důležité rozpoznat varovné signály - drastické hubnutí, neustálý výbuchy cvičení, časté návštěvy toalety po jídle nebo tajemné ukládání laxativ.

Stigma jako hlavní bariéra

Stigma u mužů s poruchami příjmu potravy funguje na několika úrovních. První je veřejné vnímání - média a kultura zcela stále prezentují tyto problémy jako „ženské“. Zajímavým a znepokojivým zjištěním je, že i jiné pacienty s poruchou příjmu potravy často stigmatizují muže: dívky, které sami trpí, považují mužský onemocnění za „nepravý“ nebo „méně vážný".

Druhá úroveň se objevuje v terapeutickém prostředí. Skupiny složené převážně z žen mohou u mužů vyvolat pocit izolace a nevalidity. Studie ukazují, že přítomnost alespoň dvou mužů ve skupině výrazně snižuje pocit osamělosti a umožňuje sdílet specifické „mužské“ perspektivy - například tlak na výkon ve sportu nebo očekávání „silného“ těla.

Terapeutické přístupy: co funguje a co je třeba přizpůsobit

Psychoterapie pro muže s poruchami příjmu potravy se obecně opírá o osvědčené metody, ale vyžaduje citlivý přístup k genderovým odlišnostem.

• Kognitivně‑behaviorální terapie (KBT) - nejčastěji používaný přístup, který mění nezdravé myšlenky o těle, perfekcionistické nároky a učí zdravé stravovací návyky.
• Interpersonální psychoterapie (IPT) - zaměřuje se na vztahové problémy a často slouží jako součást programu prevence relapsu, který se vyskytuje až u 50 % pacientů.
• Psychodynamická psychoterapie - vhodná u komplikovaných případů, kdy se vyskytují komorbidity jako PTSD, traumatické události nebo silná osobnostní porucha.
• Farmakoterapie - SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu) jsou nejčastěji předepisována, pomáhají zmírnit depresi a úzkost, které často doprovázejí poruchy příjmu potravy.

Klíčové je, aby terapeut rozuměl, že pro muže může být výraznější souvislost mezi tělesnou výkonností (např. sportovní kulturou) a psychickým stresem. KBT by měl zahrnovat i cvičení jako součást zdravého života, ale ne jako prostředek k „kontrole“ tělesné hmotnosti.

Skupinová terapie s ohledem na gender

V praxi se doporučuje vytvořit buď genderově smíšené skupiny s alespoň dvěma muži, nebo čistě mužské skupiny. Přítomnost více mužů umožňuje sdílet zkušenosti, jako jsou:

• tlak v pracovním prostředí na „silné" tělo,
• hygienické a výživové stereotypy ve sportovních týmech,
• zátěž spojená s představou, že „muž nesmí ukázat slabost".

Tyto témata se v ženských skupinách obvykle neprobírají, což vede k pocitu, že jejich problémy nejsou pochopeny.

Multidisciplinární péče a hospitalizace

Komplexní přístup zahrnuje spolupráci psychiatra, psychologa, nutričního specialisty a fyzioterapeuta. V případech těžké podvýživy je nutná hospitalizace - stabilizace somatického stavu je předpokladem úspěšné psychoterapie. V českém systému jsou k dispozici jak výkonné interní oddělení, tak denní stacionáře, které kombinují intenzivní denní program s pobytem v domácím prostředí.

Jedním z častých problémů je nedostatek specializovaných programů určených výhradně pro muže. Většina zařízení má programy laděné na ženské zkušenosti, což může vést k nedostatečné identifikaci a nižší motivaci k zapojení. V praxi tedy často dochází k adaptaci materiálů a přizpůsobení terapeutických technik na míru.

Praktické tipy pro pacienty a jejich blízké

1. Hledejte odborníky, kteří mají zkušenosti s muži - čtěte recenze, ptejte se na jejich přístup k genderovým specifikům.
2. Nezůstávejte sami - zapojte rodinu nebo přátele, kteří rozumí problematice a mohou podpořit pravidelný režim jídel.
3. Nechte si prověřit fyzické zdraví - krevní testy, kontrola elektrolytů a cardiologické vyšetření jsou nezbytné před zahájením psychoterapie.
4. Využijte skupinové sezení s více muži - pokud to není možné, zvažte online komunitu, kde můžete sdílet zkušenosti.
5. Dbajte na dlouhodobý plán - prevence relapsu zahrnuje pravidelný kontakt s terapeutem, sledování váhy a aktivní zapojení do aktivit, které nejsou zaměřeny jen na výkon.

U mužů se často setkáváme s tím, že jejich sebehodnocení je silně vázáno na sportovní úspěchy nebo pracovní výkonnost. Proto je důležité rozvíjet alternativní identitu - koníčky, umělecké aktivity nebo dobrovolnictví, které nejsou měřeny kilogramy.

Jaké jsou hlavní výzvy do budoucna?

Největší výzvou zůstává nedostatek výzkumu zaměřeného na dlouhodobé výsledky léčby u mužů. Většina studií je krátkodobá a srovnává pouze okamžitou úspěšnost terapie. Potřebujeme více dat o relapsu, o vlivu rodinných a pracovních faktorů a o efektivitě genderově specifických programů.

Další oblastí je vzdělávání zdravotnických pracovníků - často se setkáváme s tím, že lékaři ani psychologové nepovažují poruchu příjmu potravy u muže za možnou diagnózu. Systematické školení a osvěta mohou změnit tento přístup a zkrátit dobu mezi prvními příznaky a odbornou pomocí.