Psychodynamická terapie dnes: Krátkodobé dynamické přístupy v praxi

Stojíte před těžkou chvílí - ztráta, rozvod, úzkost, která vás drží v nártu, nebo se cítíte jako byste se opakovali ve stejných vztazích, i když víte, že to tak nemusí být? Mnoho lidí v České republice hledá pomoc, ale nechce čekat roky. A právě tu přichází krátkodobá psychodynamická terapie - nejen rychlá, ale hluboká. Nejde o „náhradu“ za dlouhodobou analýzu. Jde o jiný způsob, jak se dívat na to, co vás trápí, a změnit to, aniž byste museli prožít desítky let na gauči.

Co je krátkodobá psychodynamická terapie vlastně?

Klasická psychoanalýza trvala desítky let. Krátkodobá dynamická terapie to změnila. Místo 300 sezení jich máte 10 až 20. Místo volných asociací bez cíle se zaměříte na jedno hlavní téma: například „vždycky se cítím opuštěný“, „nemůžu důvěřovat“ nebo „vždycky se snažím být dokonalý, jinak jsem nikdo“. Tento přístup neignoruje nevědomí - naopak, využívá ho. Jen to dělá cíleně, v rámci času, který jste s terapeutem dohodli.

Nejde o „naučení si technik“. Nejde o to, jak se „správně“ chovat. Jde o to, abyste s terapeutem společně objevili, proč se vám vztahy opakují stejně, proč se cítíte vinní, i když jste nic neudělali, nebo proč se vám při každém konfliktu zasekne dech. A to všechno v několika měsících.

Co se děje ve skutečném sezení?

Nejsou tu žádné „pracovní listy“ nebo cvičení na „pozitivní myšlení“. Místo toho se sedíte, mluvíte, a terapeut vás poslouchá - nejen slova, ale pauzy, tón, jak se změní hlas, když zmíníte rodiče, nebo jak se zavřete, když se zmíníte o bývalém partnerovi.

Tady přichází přenos. To je ten klíčový pojem. Přenos znamená, že k vám terapeut přichází ne jako „někdo jiný“, ale jako „někdo, kdo vás připomíná“ - třeba vaši matku, učitele, nebo dřívějšího partnera. A vy na něj reagujete jako na někoho z minulosti. Terapeut to neignoruje. Naopak, o tom mluví. „Když jsem řekl, že nechápu, jak se cítíte, zavřeli jste se. To mi připomíná, jak jste reagovali na svého otce, když se snažil pomoci?“

Takto se nevědomé vzorce dostávají na povrch. A právě tady dochází ke změně. Ne proto, že vám někdo řekl, „to je špatně“. Ale protože jste si v bezpečné atmosféře konečně všimli, že se opakujete. A když to vidíte, už to nemůžete ignorovat.

Pro koho je to vhodné?

Tato terapie není pro každého. Ale je skvělá pro ty, kdo:

• Trpí depresí, která se opakuje, i když „měli by mít důvod být šťastní“
• Mají problémy s vztahy - stále se přitahují k lidem, kteří je zneužívají
• Často cítí úzkost bez zřejmé příčiny
• Jsou v krizi po ztrátě, rozvodu, nebo traumatu - a potřebují rychlejší pomoc, než dlouhodobá terapie nabízí

Není vhodná pro ty, kdo mají těžkou psychózu, akutní sebevražednou náladu bez podpory nebo kteří nejsou připraveni mluvit o minulosti. Ale pro mnoho lidí - třeba 70 % těch, kdo se k ní dostanou - je to první skutečná změna, kterou zažili.

Co říkají vědy?

Nejde o „modu“. Krátkodobá psychodynamická terapie je jednou z nejvíce vědecky podložených forem psychoterapie. Studie z The Lancet a Journal of the American Medical Association ukazují, že její účinnost u depresí je stejná nebo dokonce vyšší než u kognitivně-behaviorální terapie - a efekty trvají déle.

Proč? Protože neřeší jen příznaky. Řeší vzory. Když se změní, jak vnímáte sebe a druhé, přestanou se vám opakovat stejné problémy. Nejste jen „méně depresivní“. Jste jiný člověk ve vztazích. A to se nedá naučit „technikou“.

Jak to vypadá v praxi v Česku?

V Praze, Brně nebo Ostravě najdete terapeuty, kteří vyučují na PVŠPS - Pražské vysoké škole psychosociálních studií. Tam se učí nejen teorie, ale i to, jak se vedení sezení liší, když máte jen 12 sezení. Kursy probíhají v blocích - například 14. března 2026 nebo 17. května 2026. Cela série stojí kolem 11 300 Kč, ale se slevou pro studenty nebo samostatné terapeuty i 9 200 Kč. Je to investice, kterou uznává Česká lékařská komora i Asociace klinických psychologů.

Na trhu najdete i knihu Krátká dynamická psychoterapie od Hanni Levenson - přístupnou, bez nadměrného jazyka, pro terapeuty i lékaře. Stojí kolem 300 Kč. Je to jedna z mála knih, která vám řekne, jak to vypadá, když se vám v 11. sezení klient řekne: „Teď si uvědomuju, že já jsem ten, kdo mě vždycky opouštěl - ne on.“

Co se děje v prvním sezení?

Není to „rozhovor o vaší historii“. Je to kontrakt. Terapeut se ptá: „Co chcete změnit za 12 sezení?“ A pak: „Co se stane, když to změníte?“

Neříkáte: „Chci být šťastnější.“ Říkáte: „Chci přestat se cítit jako bych byl vždycky příliš náročný, když se o něco snažím.“

Terapeut pak zaznamenává, jak se to projevuje ve vztahu k němu. V prvním sezení se můžete cítit jako „nepřátelský“. A to je důležité. Protože možná právě takto reagujete na svého šéfa, nebo na partnera, který vás „nechává být“.

Časový rámec je nejen o efektivitě. Je to i motivace. Víte, že to skončí. A to vás nutí k práci. Nemůžete se „zatáhnout“ na nekonečno. Musíte se rozhodnout. A to je mocná změna.

Techniky, které se skutečně používají

Nejsou to „pracovní listy“. Jsou to nástroje, které pomáhají získat odstup:

• Externalizace: „Necháme problém venku.“ Místo „jsem závislý“ řeknete: „Závislost má vliv na mě“. Takto se od něj můžete vzdálit. Nejste jeho vězněm - máte s ním vztah.
• Zplnomocnění: „Co byste udělali, kdybyste věděli, že to zvládnete?“ Neříká se: „Mějte sebevědomí“. Říká se: „Co by se změnilo, kdybyste se rozhodli, že to můžete zkusit?“
• Srovnávací škály: „Na škále 0-10, jak moc se cítíte přijatý?“ Není důležité číslo. Je důležité, když se změní z 2 na 5. Co se stalo? Kdo se chová jinak? Kdo vás poslouchal?

Tyto techniky nejsou „vynálezy“. Jsou přirozeným důsledkem psychodynamického přístupu. Když se zaměříte na vztah, ne na symptomy, přirozeně vznikají otázky, které pomáhají.

Co když to nefunguje?

Někdy ano. Někdy ne. Pokud po 6 sezeních necítíte žádný posun, je čas se zeptat: „Co se děje?“

Možná terapeut není správný. Nebo nejste připraveni. Nebo problém je hlubší - a potřebujete delší terapii. To není selhání. To je informace. Krátkodobá terapie není „zázračná léčba“. Je to „první krok“ - ale krok, který může otevřít dveře k hlubšímu pochopení.

Nejčastější chyba? Lidé čekají, že „terapeut je nějaký „mag“ a všechno vyřeší. Ale on je jen průvodce. Vy jste ten, kdo mluví. Vy jste ten, kdo se rozhoduje. A to je vlastně největší změna: získáte kontrolu nad tím, co děláte - a proč.“

Kde se to dnes vyučuje a kde se to děje?

V Česku je psychodynamický výcvik vyspělý. Není to „stará metoda“. Je to živý proud. Terapeuti, kteří vyučují, jsou členové psychoanalytických společností. Výuky jsou integrovány do celoživotního vzdělávání pro psychology a lékaře. Kredity od České lékařské komory znamenají, že to není „zábava“ - je to odborná praxe.

Praktický výcvik se zaměřuje i na prevenci psychotraumat. To je důležité. Mnoho lidí, kteří přijdou do krátkodobé terapie, má za sebou zkušenosti, které nikdo neviděl. A terapeut se učí, jak s nimi pracovat - bez přetěžování, bez přemocování, ale s respektem.

Co vás čeká, když se rozhodnete?

Nečeká vás „odhalení“. Nečeká vás „vyléčení“. Čeká vás příležitost - první, kdy se budete moci zeptat: „Proč to dělám?“ a dostanete odpověď, která vás neosvobodí - ale vás přivádí k sobě.“

Nejde o to, abyste „byli lepší“. Jde o to, abyste přestali být přízrakem něčeho, co vás vychovávalo. A to se dá udělat. V 12 sezeních. V 16. V 20.

Nejde o to, kolik času máte. Jde o to, kolik se vás dotkne to, co vás trápí. A pokud se to dotkne - pak je čas začít.