Retraumatizace v terapii traumatu: Jak ji předejít? Bezpečnostní zásady

Klíčové body

• Ne každá práce s traumatem vede k retraumatizaci - hlavní rozdíl je v bezpečném rámci.
• Stabilizační fáze, kontrola intenzity a respekt k hranici klienta jsou základní pilíře.
• Metody jako EMDR a TRE mají prokazatelné snížení rizika retraumatizace.
• Kognitivní a „čistě mluvená“ terapie mohou zvýšit riziko, pokud chybí stabilizační podpora.
• Certifikace a supervize terapeuta jsou klíčové pro bezpečnou praxi.

Práce s traumou je citlivá a může snadno přerůst do retraumatizace, pokud terapeut nezohlední základní bezpečnostní zásady. V tomto článku rozebíráme, jak se vyhnout opakovanému prožívání traumatické události, a představujeme konkrétní principy, které by měl každý profesionál dodržovat.

Co je retraumatizace a proč se objevuje?

Retraumatizace nastává, když terapii provádí někdo, kdo neumožní klientovi udržet kontrolu nad intenzitou vzpomínek. retraumatizace je stav, kdy se znovu aktivuje pocit ohrožení, místo aby se nahrazoval pocitem bezpečí. Vermetten & Spiegel (2014) popisují traumatický stres jako roztříštěnost zkušenosti: po první zkušenosti s bezpečím se jedinec vrací k pocitu ohrožení, pokud není řádně stabilizován.

Hlavní bezpečnostní principy v terapii traumatu

Reddemann (2006) představila pět základních principů, které se staly standardem:

1. Stabilizace a seberegulace - klient musí mít nástroje, jak regulovat vlastní emoční stav.
2. Respekt k hranici - terapie nesmí tlačit na detailní popis, dokud klient nemá dostatečnou kapacitu.
3. Postupné zvyšování intenzity - od lehkých úkolů k hlubším pracím po schválení klientem.
4. Aktivace sebeléčících zdrojů - podpora přirozených uzdravovacích procesů.
5. Bezpečný vztah - terapeut musí být předvídatelný a důvěryhodný.

Podle Vidakovic (2016) je obnovení seberegulace klíčové, protože trauma často naruší přirozenou schopnost regulovat emoce.

Jaké terapeutické přístupy minimalizují riziko retraumatizace?

Ne všechny přístupy mají stejný profil rizika. Zde je stručný přehled nejčastěji používaných metod a jejich bezpečnostních parametrů.

Praktický návod: Jak nastavit bezpečný terapeutický rámec

Postup od začátku až po stabilizované zpracování:

1. První setkání: potvrďte závažnost události, oceňte dosavadní coping klienta.
2. Stabilizační fáze: naučte klienta dýchací cvičení, grounding techniky a tělesné uvolnění (např. TRE).
3. Hodnocení připravenosti: pomocí dotazníků (např. PCL‑5) zjistěte, zda je klient schopen pracovat s emocemi.
4. Výběr metody: podle preferencí a schopností - pokud klient odmítá verbální popis, volte tělesně orientované techniky (TRE, EMDR se sekvencí „safe place“).
5. Kontrola intenzity: během sezení používejte stupnice 0‑10, kdy klient udává úroveň stresu; při > 6 okamžitě přesuňte do uklidňovací fáze.
6. Supervize a reflexe: pravidelně konzultujte s kolegy, zaznamenejte příznaky přetížení a upravte plán.

Klíč je nechat klienta rozhodovat o hloubce prožitku. Pokud se objeví pocity úzkosti, terapie se okamžitě přesune do úlevových technik.

Jak rozpoznat varovné signály retraumatizace

Mezi nejčastější příznaky patří:

• Silné flashbacky nebo noční můry během nebo po sezení.
• Zvýšená hypervigilance - neustálý pocit ohrožení.
• Emocionální výlevy (pláč, hněv) bez zjevné příčiny.
• Únikové chování - odmítání dalšího setkání, izolace.
• Fyzické příznaky: napětí svalů, srdeční tachykardie.

Jakmile se některý z signálů objeví, je nutné okamžitě přejít do „stabilizační“ fáze, nabídnout grounding nebo tělesné uvolnění a zaznamenat situaci pro supervizi.

Role certifikace a supervize

Evropská asociace pro traumaterapii (EAT) od roku 2015 požaduje minimálně 100 hodin specializovaného školení a 50 hodin supervize. V České republice platí zákon č. 96/2004 Sb. - terapeut musí mít magisterské vzdělání a speciální certifikaci (od 2020 minimálně 200 hodin školení + 50 hodin supervize). Tato struktura snižuje pravděpodobnost retraumatizace o ≈ 45 % (průzkum 2023).

Časté mýty o práci s traumou

Mýtus 1: „Klient musí všechno podrobně vyprávět.“ Pravda - detailní popis není nutný, klíčová je integrace příběhu, ne jeho archivace.

Mýtus 2: „Čím rychleji, tím lépe.“ Rychlost může vést k přetížení; stabilizace je předpokladem úspěšného zpracování.

Mýtus 3: „Pouze verbální terapie funguje.“ Tělesné přístupy (TRE, EMDR) mají prokázané snížení retraumatizačních rizik.

Budoucnost bezpečné traumaterapie

Trend směrem k integraci alespoň dvou metod - např. kombinace Gestalt + TRE nebo EMDR + PITT - bude dominantní. Prognóza EAT (2023) předpovídá, že do 2025 bude 90 % certifikovaných terapeutů používat kombinovaný přístup s důrazem na minimalizaci retraumatizace.

Rychlý přehled kroků pro terapeuta

1. Zajistěte si adekvátní certifikaci a pravidelnou supervizi.
2. Na úvod vytvořte bezpečný vztah a ověřte copingové strategie.
3. Implementujte stabilizační techniky (dýchání, grounding, TRE).
4. Vyberte metodiku, která odpovídá klientovým potřebám a preferencím.
5. Sledujte intenzitu během sezení a okamžitě reagujte na signály přetížení.
6. Ukončete každé sezení rituálem návratu do bezpečného stavu.

Často kladené otázky

Dodržení výše uvedených zásad pomůže snížit pravděpodobnost retraumatizace a podpoří dlouhodobé uzdravení. Pamatujte, že terapie traumatu není o znovuprožívání, ale o integraci a obnovení pocitu bezpečí.