Rodinné večeře v terapii PPP - praktický trénink a expozice

Rychlý přehled

• Rodinné večeře jsou strukturovaná expozice jídlu, kde se rodina učí nové vzorce stravování.
• Metoda kombinuje praktický trénink, systemickou rodinnou terapii a principy Maudsley modelu.
• Klíčové role: pacient, rodiče, terapeut a případně další odborníci.
• Jedno‑rodinná a multirodinná verze mají odlišné výhody; tabulka níže ukazuje hlavní rozdíly.
• Úspěšnost se měří standardizovanými nástroji (BDI, SOS‑10, SQUALA, RSE).

Rodinné večeře v terapii poruch příjmu potravy jsou specifický terapeutický nástroj, který spojuje expozici, praktický trénink a systemickou rodinnou terapii. Metoda vznikla jako součást Maudsley modelu, který od roku 2004 patří k první volbě v NICE směrnicích pro adolescenty s anorexií.

Porucha příjmu potravy (PPP) zahrnuje anorexii, bulimii i binge‑eating. V České republice se diagnostika zvyšuje, zejména u dívek 15‑20 let. Rodinné vzorce - kdo vaří, kdo rozhoduje o jídelníčku a jak často se rodina schází u stolu - jsou často součástí problému.

Co přesně jsou rodinné večeře?

Jedná se o plánovanou sérii večeří (často 5‑8 sezení), během nichž terapeut řídí situaci tak, aby pacient najedl připravené jídlo bez přerušení, a zároveň rodina získala zpětnou vazbu o svém chování. Každá večeře má tři fáze:

1. Příprava - rodina naplánuje menu, nastavení času a pravidel (např. žádné komentáře o vzhledu jídla).
2. Expozice - pacient konzumuje jídlo pod dohledem, terapeut pomáhá zvládat úzkost a intervenuje, pokud se objeví sabotážní chování.
3. Reflexe - po večeři se probere, co fungovalo, co ne, a upraví se pravidla pro další sezení.

Klíčová myšlenka: jídlo přestat vnímat jako hrozbu a začít ho vidět jako běžnou součást každodenního života.

Jak probíhá expozice a praktický trénink?

Terapeut používá principy expozice, které jsou známé z Kognitivně‑behaviorální terapie (KBT). Pacient je postupně vystavován jídlu, které předtím odmítal, a tím se snižuje úroveň úzkosti. Praktický trénink zahrnuje:

• Opakované jídlo stejné položky během několika sezení.
• Učení rodičů, jak reagovat (např. místo „to je moc velké“ říct „dobře, dej si kus“).
• Vizualizace pozitivních scénářů - rodina si představí, že večeře proběhne klidně.

V časovém rozvrhu se často používá jednoduchý denní plán: snídaně 7:00, svačinka 9:30, oběd 12:00, větší svačina 15:00, večeře 18:00, druhá menší večeře 20:00. Tento rytmus pomáhá obnovit regulaci tělesných signálů hladu a sytosti.

Krok‑za‑krokem: Praktický návod pro rodinu

1. Úvodní setkání - terapeut vede rozhovor o pochopení PPP, stanoví cíle a vysvětlí strukturu večeří.
2. Domácí příprava - rodiče naplánují první menu, zvolí jednoduchá a nutričně vyvážená jídla (např. kuřecí prsa, brambory, zelenina).
3. První večeře - terapeut je přítomen, zapisuje chování, poskytuje okamžitou podporu.
4. Po‑sezení reflexe - rodina a terapeut probírají úspěchy a obtíže, zapisují změny do „knihy pravidel“.
5. Úprava pravidel - na základě reflexe se upraví typ jídla, časování nebo komunikační styl.
6. Postupné rozšíření - po několika úspěšných sezeních se zvyšuje obtížnost (např. nová potravina, větší porce).
7. Závěrečné sezení - shrnutí pokroku, vytvoření dlouhodobého plánu a předání materiálů na samostatnou praxi.

Klíčové role rodinných členů

Terapeut často zdůrazňuje, že úspěch závisí na celkové dynamice:

Jedno‑rodinná vs. multirodinná terapie

Volba závisí na tom, zda chce rodina pracovat v úzkém kruhu se svým terapeutem, nebo zda ocení podporu a inspiraci od dalších rodin.

Měření úspěšnosti - jak zjistit, že metoda funguje?

V české praxi se užívají čtyři standardizované nástroje:

• Beck Depression Inventory (BDI) - sleduje úroveň deprese, často souběžné s PPP.
• Schwartzova škála SOS‑10 - hodnotí terapeutický pokrok.
• SQUALA - dotazník kvality života.
• Rosenbergův dotazník sebepojetí (RSE) - měří sebeúctu.

Každé 3‑4 sezení se provede zhodnocení, aby se upravila terapie. Typický úspěch je 70 % zlepšení v oblasti stravovacích návyků a 50 % snížení úzkostných symptomů.

Časté obtíže a tipy, jak je překonat

• Rozpor mezi rodiči - při nesouhlasu je vhodné zapojit mediátora, aby oba strany pochopily společný cíl.
• Stigmatizující komentáře - naučte se používat „nehodnotící“ jazyk („Jídlo je připravené, můžeš si vzít...“).
• Matka jako hlavní nositelka PPP - v takových případech je nutná individuální podpora pro matku a případná podpora druhého rodiče.
• Špatná synchronizace s školou - dohodněte si společný čas na oběd a večeři i během školních dnů.

Jak pokračovat po skončení terapie?

Rodina by měla mít vytvořený „plán udržení“ - např. týdenní kontrolní večeře, pravidelný zápis do deníku a období revize každé 3 měsíce s terapeutem. Důležité je, aby se nově nabyté návyky staly součástí každodenního života, ne jen krátkodobým experimentem.