Sebevražedné myšlenky u dospívajících: Kdy vyhledat okamžitou pomoc

Sebevražedné myšlenky u dospívajících nejsou jen „fáze“, která projde. Jsou varovným signálem, který nelze ignorovat. V České republice je sebevražda druhou nejčastější příčinou úmrtí mezi mladými lidmi ve věku 15-24 let. Každý den zemře v průměru tři lidé sebevraždou - a mnozí z nich byli ještě v škole. Nejde o náhodné výkyvy nálady. Nejde o „hodně smutné dny“. Jde o vědomé, často opakující se myšlenky na ukončení života - od pasivních „chtěl bych spát a neprobudit se“ po aktivní plánování, jak to udělat. A když se takové myšlenky objeví, není čas čekat. Okamžitá pomoc není přehnaná reakce - je jedinou možností, která může zachránit život.

Co vlastně znamenají sebevražedné myšlenky?

Sebevražedné myšlenky neznamenají, že dospívající je „slabý“ nebo „výhodný“. Znamenají, že něco v jeho životě překračuje jeho schopnost zvládnout. Může to být škola, rodina, ztráta přítele, úzkost, deprese, nebo jen to, že se cítí, že nikdo ho nechápe. Myšlenky se mohou lišit: někdo jen přemýšlí, „co kdyby“ - jiný už si představuje, jak to bude vypadat, když přestane dýchat. Někdo má jen myšlenky, jiný už se pokusil o sebevraždu - a to je 20krát častější než dokonaná sebevražda. Každý pokus je signál, že systém selhal - a že je potřeba zasáhnout hned.

V ČR se v roce 2023 sebevraždou vzalo život 1 253 lidí. U dívek je častější pokusy o sebevraždu, u chlapců je vyšší počet dokonaných sebevražd. Proč? Protože chlapci častěji používají smrtelnější metody - zbraně, výšku, otravy. Dívky častěji přijímají léky. Oba případy jsou stejně vážné. A pokud se někdo pokusil o sebevraždu třikrát během měsíce, jako Eliška, patnáctiletá dívka z Olomouce, která spolkla balení léků, pak to není „výstřel do vzduchu“. To je výkřik o pomoc, který už nikdo nemůže ignorovat.

Červené praporky - kdy už není čas čekat

Nečekáte na to, až se dítě rozhodne. Čekáte na to, až se změní chování. A když se změní, musíte reagovat hned.

• „Nechci žít.“ „Všichni budou šťastnější bez mě.“ To není jen smutek. To je přímý signál, že se člověk cítí bezcenný. Když to řekne, neříkejte „to je hloupost“. Řekněte: „Děkuju, že mi to řekl. Teď to vezmu vážně.“
• Darování věcí. Pokud dítě začne dávat své oblíbené knihy, hudbu, náramečky, fotky - nebo dokonce píše dopisy - je to často předzvěstí, že se chystá odejít navždy.
• Náhlá změna nálady. Když někdo, kdo byl měsíce smutný, náhle začne být „příliš šťastný“ - jako by se z něj něco uvolnilo - je to nejnebezpečnější znak. Znamená to, že se rozhodl. A když se rozhodne, není čas.
• Konkrétní plán. „Zítra ve 2 hodiny si vezmu léky.“ „Mám nůž, který už jsem si připravil.“ „Vím, kde se to nejlépe udělá.“ Když se objeví detaily, je to akutní krize. Nečekáte na pondělí. Voláte 155 hned.
• Alkohol nebo drogy jako únik. Když dítě začne pít nebo užívá látky, aby „zakrylo“ bolest, je to známka, že se sám neumí zvládnout. A to je zvlášť nebezpečné, protože tyto látky snižují úsudek a zvyšují riziko impulzivního jednání.
• Opakované sebepoškozování. Řezání, spalování, sebepoškozování bez záměru zemřít - to je také varovný signál. Je to způsob, jak říct: „Cítím to, ale nevím, jak to vyřídit.“ A pokud to opakuje, je to náznak, že se blíží k pokusu o sebevraždu.

Kdo by měl zasáhnout - a jak

Není to jen rodičův úkol. Je to úkol celého prostředí - učitelů, přátel, trenérů, doktorů. Když někdo řekne: „Myslím, že mám problém“, neříkejte: „Zavolej rodiče.“ Řekněte: „Jdu s tebou k někomu, kdo to umí zvládnout.“

Nejprve odstraňte přístup k nástrojům. Léky, zbraně, lano, ostré předměty - všechno to, co by mohlo sloužit k ukončení života, musí být bezpečně uloženo. Nechte dítě o samotě? Nikdy. Pokud je v riziku, nechte ho s někým, kdo ho může sledovat. A pak: zavolejte pomoc.

Linka bezpečí: 116 123 - bezplatná, anonymní, 24 hodin denně. V roce 2021 zaznamenala 3 014 kontaktů na téma sebevraždy - o 35 % více než v roce 2020. Lidé volají, když už nemají nikoho, koho by mohli požádat. A oni odpovídají. Každý hovor je šance.

Dětská linka: 116 111 - pro děti a mladistvé do 18 let. Můžete volat i vy jako rodič, pokud nevíte, co dělat.

Linka pro mladé: 777 811 222 - pokud se dítě nechce mluvit s rodiči, může zavolat někomu, kdo je blízko jeho věku.

155 - záchranná služba - pokud je dítě v nebezpečí, pokusilo se o sebevraždu, nebo má přístup k zbraním nebo lékům - zavolejte 155. Nečekáte na „příští týden“. Zavoláte hned. Pokud je dítě v bezvědomí, nebo má závažné zranění - zavolejte 155. Neříkejte „možná to zvládne“. Řekněte: „Potřebuje pomoc hned.“

Co se děje po zavolání?

Nejde o to, aby dítě „bylo v nemocnici“. Jde o to, aby se dostalo k někomu, kdo to umí zvládnout. Psycholog, psychiatr, terapeut - nejde o to, kdo je „nejlepší“, ale kdo je k dispozici hned. Většina dětí, které přežijí pokus o sebevraždu, se nevrátí k tomu. Ale jen pokud dostanou podporu. A ne jen jednou. Pravidelná terapie, podpora rodiny, spojení s lidmi, kteří se o ně zajímají - to je to, co pomáhá.

Nezapomeňte: sebevražedné myšlenky nejsou věčné. Jsou symptomy - jako každá jiná nemoc. A jako každá nemoc se dají léčit. Ale jen pokud se zasáhne včas. A nečeká se na to, až se něco zhorší. Zasahuje se, když se něco začne měnit.

Proč to vlastně roste?

Pandemie covidu-19 nebyla jen o nemocích. Byla to katastrofa pro psychické zdraví dětí. Školy zavřené, přátelé odstranění, rodiny pod tlakem, sociální izolace. Mezi roky 2018 a 2021 se počet kontaktů na Linku bezpečí na téma sebevražda zvýšil o 118 %. A to nebylo jen „víc lidí, kteří volají“. Bylo to „víc lidí, kteří už nevěděli, kam jinam“.

Ekonomická nejistota, globální konflikty, neustálé porovnávání na sociálních sítích - to všechno vytváří pocit, že nikdy nebudete dostatečně dobrý. A když se to spojí s rodinným konfliktem nebo ztrátou, je to jako voda, která se postupně přelévá přes hráz. A když hráz praskne - není čas na záchranné čluny. Je čas na předcházení.

Co můžete udělat dnes

Nečekáte na to, až někdo řekne: „Pomozte.“

• Pokud se dítě chová jinak - zatímco se dříve bavilo, teď se zavírá - zeptejte se. Ne: „Co je s tebou?“ Ale: „Všiml jsem si, že jsi se změnil. Chceš o tom mluvit?“
• Nepředpokládejte, že „to projde“. Pokud jste slyšeli něco, co vás znepokojuje - zavolejte Linku bezpečí. Oni vás naučí, jak pokračovat.
• Neříkejte: „Nech to.“ Neříkejte: „Buď silný.“ Říkejte: „Jsi důležitý. A já tady jsem.“
• Pokud jste učitel, trenér, kamarád - nechávejte dítě o samotě. Pokud se vám zdá, že se něco mění - řekněte tomu někdo, kdo může pomoci. Neříkejte: „To není moje věc.“
• Pokud máte sebevražedné myšlenky - zavolejte. Nečekáte na to, až se to zhorší. Zavolejte dnes. 116 123. Anonymně. Bez soudů. Bez trestu. Jen pomoc.

Sebevražda není řešení. Je to konec. A konec není jediná možnost. Existuje terapie. Existuje podpora. Existuje člověk, který vás slyší. Stačí zavolat. Nebo říct někomu, kdo vás slyší.