Sexuální problémy a párová terapie: Jak psychoterapie obnovuje intimitu ve vztahu

Chcete se znovu dotýkat svého partnera, ale cítíte, že mezi vámi stojí zeď? Nejste sami. V Česku každá třetí dvojice s dlouhodobým vztahem prožívá období, kdy sexuální život ustoupil na pozadí - z důvodu unavy, stresu, nekomunikace nebo hlubších ran. A přesto většina z nich přemýšlí: Ještě je čas to napravit? Ano. A často stačí jen jedna věc: párová psychoterapie.

Co vlastně dělá párová terapie, když jde o sexuální problémy?

Párová terapie neřeší jen to, že „už to nejde“. Řeší to, proč to vůbec přestalo jít. Většina sexuálních potíží - snížená touha, neschopnost orgasmu, úzkost před blízkostí - má kořeny v emocionální komunikaci. Podle Institutu párové terapie až 85 % těchto problémů není fyzického původu, ale vzniká z neřešených konfliktů, pocitu nebezpečí nebo odmítnutí ve vztahu.

Terapeut neříká: „Zkus to více“ nebo „Buďte odvážnější“. Místo toho pomáhá dvojici najít, jakým způsobem se přestaly slyšet. Možná jste se naučili, že když řeknete „mám hlad“, partner si myslí „něco mi chybí“. A když řeknete „chci tě“, partner slyší „musíš mě naplnit“. Tohle je ten bod, kde terapie začíná.

Proč individuální terapie často selhává?

Je běžné, že jeden z partnerů jde na terapii sám. „Já se snažím, ale ona/neon se nechce.“ To zní logicky - ale problém je, že vztah není jen dva lidé. Je to systém. Když jeden mění chování a druhý zůstane ve stejném vzoru, systém se přizpůsobí - a zpět do původního stavu.

Podle DA Psychoterapie 65 % dvojic, které začaly s individuální terapií, se během šesti měsíců vrátí k párové. Proč? Protože problém nebyl v jednom z nich, ale v tom, jak spolu reagují. Když se v terapii nezúčastní oba, zůstává neřešený ten největší překážka: vztahové schéma.

Kdo by měl hledat párovou terapii?

Nejde jen o páry, které už nespadly do postele. Je to i o těch, kteří:

• Už nesedí na stejném gauči, když se dívají na film
• Neříkají „dobrý den“ nebo „děkuju“ - jen „kde je klíč?“
• Mají sex jen proto, že „to se dělá“
• Nejsou schopni říct „mě to bolí“ bez toho, aby druhý reagoval obranou

Nejčastější důvody, proč dvojice přijdou: nevěra, odlišné sexuální potřeby, sexuální úzkost, traumata z minulosti, nebo prostě dlouhodobá nevědomá odtažitost. Všechny tyto situace mají jedno společné: ztracená důvěra a neschopnost být blízko - nejen fyzicky, ale i emocionálně.

Co se děje na prvním sezení?

Nejde o to, aby se každý „vyslechl“. První hodina je jako průzkum. Terapeut se ptá:

• Co jste si mysleli, když jste se rozhodli přijít?
• Co byste chtěli mít za rok, když se podíváte zpět?
• Kdy byl posledníkrát sex pro vás něčím, co vás naplnilo, nebo jen zatížilo?

Největší překážka? Strach. 85 % dvojic se v první hodině cítí nezvykle, nebezpečně, jako by mluvily o něčem, co by mělo zůstat utajené. Ale do třetího sezení už většina říká: „Nechal jsem se překvapit. Nebylo to tak hrozné, jak jsem si představoval.“

Jak dlouho to trvá a kolik to stojí?

Průměrný cyklus trvá 8-12 sezení. Každé sezení je 60 minut a stojí mezi 1 600 a 1 800 Kč. Většina dvojic se schází každý týden nebo ob týden. Nejčastější otázka: „Kdy začnu cítit změnu?“ Odpověď: obvykle mezi 4. a 6. sezením. To je čas, kdy se začnou objevovat malé, ale důležité věci: „Začal jsem vědět, že když řeknu, že mi je špatně, nevypadáš na mě jako na někoho, co je naštvaný.“

Největší výsledek? 78 % dvojic hlásí výrazné zlepšení v intimitě po dokončení celého cyklu. A nejde jen o sex. Zlepšuje se komunikace, citová přítomnost, schopnost být ranitelní - a to je to, co opravdu obnovuje blízkost.

Kdo terapeuti jsou a jak vybrat toho správného?

Není všechny terapeuty stejné. Někteří používají humanistický přístup, jako je Carl Rogers - zaměřují se na bezúhonnou podporu a přijetí. Jiní kombinují práci s tělem a psychikou - například Iva Rolederová, která pracuje s polyamory a kink-aware přístupem. Někdo používá EMDR, pokud je v pozadí trauma. Je důležité najít někoho, kdo se specializuje na sexuální problémy - ne jen obecnou terapii.

Problém je, že podle prof. Vlčkové 30 % terapeutů nemá dostatečnou specializaci. To může vést k tomu, že se vám terapeut „příliš snaží“ a vás nechává slyšet jen svůj vlastní názor. Jak to poznat? Zkuste před první hodinou zavolat. Některá centra, jako Centrum Certitudo, nabízejí zdarma 15minutové poradenství. Otázka: „Máte zkušenosti s sexuálními problémy v párovém kontextu?“ Pokud odpověď zní „no, trochu…“, běžte dál.

V Česku je dnes 47 terapeutů certifikovaných pro práci s sexuálními problémy v párové terapii - a to je jen začátek. Institut párové terapie plánuje do konce roku 2024 certifikovat dalších 100. To je dobrá zpráva. Ale zatím je třeba být opatrný.

Co se stane, když jeden partner nechce?

Největší překážka není peníze. Je to odmítnutí. Pokud se účastní jen jeden partner, šance na trvalé zlepšení klesá na 40 %. A to i když ten druhý přijde na pět sezení. Proč? Protože vztah je dvojice. Když jeden mění, ale druhý ne, systém se přizpůsobí - a zpět do původního stavu.

Nejde o to, aby se „vynutila“ terapie. Ale je důležité, aby se ten, kdo chce změnu, nevzdal. Někdy stačí jen to, že jeden partner začne mluvit o tom, jak se cítí - bez obvinění, bez kritiky. A to může otevřít dveře. Někdy se to stane až po půl roce. Ale pokud se nikdy nezačne, dveře zůstanou zavřené navždy.

Co se stane, když je jeden z partnerů násilný?

Tady je jasná hranice. Pokud je vztah naplněn fyzickým, emocionálním nebo sexuálním násilím - párová terapie není řešení. To je případ pro individuální terapii, právní ochranu a podporu. Terapeut, který vám navrhne „pracovat na komunikaci“, když je násilí přítomné, není terapeut - je nebezpečný.

Psychocentrum jasně říká: párová terapie selhává v případech násilí. To není chyba metody. To je chyba terapeuta, který ji používá špatně. Pokud máte pochybnosti, hledejte pomoc u organizací jako Česká asociace pro prevenci násilí v rodině.

Je to jen pro lidi, kteří mají „velké“ problémy?

Ne. Nejlepší párová terapie je ta, kterou navštěvujete dřív, než problém zasáhne. Mnoho dvojic, které se přijde na terapii, už má základní důvěru ztracenou. Ale když přijdou dříve - když jen cítí, že „něco není v pořádku“ - mohou zabránit mnoha bolestem.

Párová terapie není jen pro krizi. Je to jako pravidelná údržba auta. Když se na něj podíváte, když už nefunguje - je to drahé. Když se podíváte, když jen zaznamenáte, že se něco mění - můžete to napravit s minimem nákladů.

Co dělají nejlepší terapeuti?

Neříkají: „Zkuste to takhle.“

Říkají: „Co se děje, když řeknete tohle?“

Říkají: „Co se stalo, když jste to posledníkrát řekli?“

Říkají: „Když se dotýkáte, co cítíte?“

Neřeší sex. Řeší strach. Řeší viny. Řeší to, že jste se naučili, že když chcete něco, musíte to získat - ne že to můžete požádat.

Terapeut, který ví, co dělá, vás nechá v klidu. A v klidu se může objevit intimita - ta pravá. Ta, která nezačíná v posteli, ale v okamžiku, kdy se někdo zeptá: „Co se děje?“ a opravdu chce slyšet odpověď.

Co se stane, když to nevyjde?

Někdy se stane, že i po 12 sezeních se vztah nerozpadne - ale změní. A to je také úspěch. Některé dvojice po terapii zjistí, že jejich cesty se už nejlépe protínají. A to je v pořádku. Největší úspěch párové terapie není „vrátit sex“. Je to „uvědomit si, co opravdu chcete“.

Nejhorší příběh není ten, kde se dvojice rozpadla. Je ten, kde se dvojice nechala zahltit v lži, že „to je normální“ - a nikdy se nezeptala, jestli to opravdu chce.