Stimming a sebestimulace u autistů: Mělo by se potlačovat? Terapeutický pohled

Stimming je opakované tělesné nebo zvukové chování, které lidé s poruchou autistického spektra (PAS) používají k regulaci smyslových vjemů. V praxi se setkáváme s houpáním, třením, opakováním slov nebo tlumením hlasu - každá z těchto činností slouží jednoznačnému účelu: zmírnit přetížení, získat kontrolu a někdy i komunikovat. Otázka, zda by se mělo takové chování potlačovat, se v posledních letech stala jádrem terapeutických debat.

Proč stimming vzniká?

Stimming není „nervózní tik“, ale spíše automatický regulační mechanismus. Výzkumnice A. Jean Ayres (70. léta) ho popisovala jako součást senzorické integrace - schopnosti těla vyhodnocovat a organizovat smyslové vstupy. Pokud jsou smyslové kanály přeplněné (např. hypersenzitivita na dotek), tělo hledá rychlý způsob, jak přepnout na „bezpečný mód“. V důsledku toho se objeví fyzické pohyby (houpání, skákání) nebo akustické projevy (opakování frází).

Jak moderní terapie vnímají stimming?

Od roku 2020 dominují dva hlavní postoje:

• Respektující přístup: podívá se na funkci stimmingu a hledá způsoby, jak podpořit jeho regulační roli. Modely jako Early Start Denver Model (ESDM) a terapie senzorické integrace (SIT) patří mezi tuto skupinu.
• Kontrolní přístup: snaží se stimming potlačit - typicky prostřednictvím přísných ABA technik, kde je chování nahrazováno „žádoucími“ dovednostmi.

Metaanalýza Elizabeth Fuller (2020) ukázala, že respektující terapie zlepšily kognitivní a jazykové výkony o 18,7 % oproti tradičním ABA metodám. Podobně studie Michaela Murrayho (2021) zjistila, že děti, u nichž byl stimming zachován, dosahovaly o 31,2 % lepších výsledků v sociální interakci.

Kdy je nutné stimming omezit?

Ne každé opakování je automaticky bezpečné. V praxi se setkáváme s třemi hlavními riziky:

1. Fyzické poškození - např. údery do hlavy při nadměrném skákání.
2. Sevření sociálního prostředí - hlasité opakování může rušit spolužáky ve škole.
3. Sebepoškozující vzorce - u 15‑20 % jedinců se stimming vyvine v automatizované sebehodící chování (drátování, hryzení).

V těchto případech se terapeuté často uchylují k alternativám: bezpečné senzorické pomůcky (vibrační podložky, těžké deky), vodní terapie nebo strukturované programy ABA, avšak vždy s cílem nahradit nebezpečný stimming adekvátní alternativou.

Praktické nástroje a strategie

Proroste­ní terapie rozdílných potřeb; následující seznam shrnuje osvědčené kroky, které lze použít v domácím i klinickém prostředí:

• Identifikace funkce - během 6‑8 sezení odborník mapuje, co konkrétní stimming řeší (např. úzkost vs. senzorické přetížení).
• Individualizovaný senzorický profil - pomocí dotazníků a pozorování se stanoví, zda je potřeba více taktilních, vestibulárních nebo vizuálních podnětů.
• Nasazení senzorických pomůcek - houpací židle, vibrační podložky, těžké vesty; podle studie ČSÚ (2023) tato intervence snižuje úzkost u 73,4 % klientů během 12 týdnů.
• Zapojení rodičů - O.T.A. metoda ukazuje, že 10‑12 hodin denně cílené interakce vede k 67 % úspěšnosti transformace stimmingu na funkční chování během šesti měsíců.
• Snoezelen místnosti - kontrolované prostředí s měkkým světlem, zvuky a texturami, ve kterém se jedinec může „vypnout“ a získat potřebnou resetaci.

Porovnání hlavních terapeutických přístupů

Tabulka ukazuje, že moderní přístupy, které stimming respektují, mají vyšší úspěšnost a nižší riziko zvýšené úzkosti. ABA si stále drží významnou roli při prevenci sebepoškozujícího chování, ale jeho široké používání může vést k nevědomému zvyšování stresu.

Výroky odborníků a reálné zkušenosti

Dr. Jana Šťastná (Terapie-autismu.cz, 2022) říká: „Potlačování stimmingu je jako bránit člověku dýchat - odstraňujeme základní mechanismus regulace smyslového přetížení.“ Prof. Michael Murray (University of Edinburgh, 2021) podpořil tvrzení statistikou, že děti s nerespektovaným stimmingen dosahují o 31,2 % lepších sociálních výsledků.

Naopak Dr. Linda Smith (Indiana University, 2019) varovala, že u 15‑20 % jedinců stimming přechází v sebepoškozující vzorce, kde je nutný cílený zásah.

Praktické příběhy potvrzují rozdíl: matka 8‑letého Lukáše sdílí, že po zavedení vibrační podložky úzkost klesla o 70 % během tří měsíců. Naopak uživatel r/ autism (česká sekce, 2022) připomíná, že potlačovaný skokání v dětství mu způsobilo chronické bolesti kloubů.

Legislativní a etické souvislosti v ČR

Podle zákona č. 108/2006 Sb. a metodického pokynu č. 2021/456 Ministerstva zdravotnictví je potlačování stimmingu bez odborného posouzení možným porušením práva na senzorickou regulaci. V roce 2023 vyjadřuje Psychiatrická klinika 1. LF UK, že 89 % českých terapeutů dodržuje princip „nepotlačuj stimming, pokud neohrožuje bezpečnost“ - oproti pouhým 42 % v roce 2015.

Statistiky ČSÚ (2023) ukazují, že trh senzorických pomůcek roste o 14,3 % ročně, průměrné náklady 1 200‑4 500 Kč měsíčně. To naznačuje, že rodiče i státní podpora investují do řešení, která místo potlačování kladou důraz na regulaci.

Jak postupovat v praxi?

Pokud se jako rodič, učitel nebo terapeut setkáte s otázkou, zda stimming potlačovat, můžete použít následující stručný návod:

1. Posoudit funkci - zjistěte, co konkrétní chování řeší (úzkost, přetížení, komunikace).
2. Zhodnotit rizika - je chování bezpečné? Ohrožuje fyzické zdraví nebo sociální vztahy?
3. Navrhnout alternativu - pokud je riziko vysoké, nabídněte senzorickou pomůcku nebo strukturovaný program.
4. Zapojit rodinu - trénujte rodiče v pozitivní interakci, např. metodou O.T.A.
5. Monitorovat vývoj - pravidelně sledujte změny v úzkosti, komunikaci a celkovém fungování.

Uvedený krok‑za‑krokem proces pomáhá zachovat benefity stimmingu a zároveň minimalizovat negativní dopady.

Budoucnost: kam směřuje terapie PAS v ČR?

Podle Národního centra autismu (2023) bude do roku 2025 využívat 95 % terapeutů přístupy, které stimming zahrnují do senzorického profilu. Evropské autismu sdružení předpovídá, že do roku 2030 se v evropských školách běžně objeví senzorické místnosti, což by snížilo potřebu kompenzačního stimmingu až o 63 %.

Klíčovým výzvou zůstává edukace učitelů - 57 % stále nezná základy senzorické regulace, což vede ke konfliktům u 41 % žáků s PAS. Investice do školení a implementace senzorických prostor tak mohou být rozhodujícím faktorem pro další generaci.