Citlivá praxe v psychoterapii: Co to znamená a proč je důležitá

Co je citlivá praxe, přístup v psychoterapii, který dává přednost respektu, pozornosti a individuálnímu porozumění klienta před pevnými postupy. Also known as empatická praxe, it je základ, bez kterého ani nejlepší metody nepracují. Nejde o to, jakým způsobem terapeut mluví, ale o tom, jak slyší. Když klient řekne: „Nevím, co se se mnou děje“, citlivá praxe neřeší, jak mu to vysvětlit – ptá se, co to pro něj znamená, že to neví.

Citlivá praxe terapeutický vztah, vzájemná spojení mezi klientem a terapeutem, které tvoří základ všech úspěšných terapií. Studie ukazují, že kvalita tohoto vztahu je důležitější než volba metody – ať už jde o KBT, psychodynamickou terapii nebo EFT. Pokud klient necítí, že je viděn a slyšen, nemůže se otevřít. A bez otevřenosti není změna. To je důvod, proč se v Česku 92 % terapeutů podrobí supervizi, pravidelnému kontrolovanému reflexnímu procesu, který pomáhá terapeutům udržovat citlivost a vyhýbat se vlastním předsudkům. Supervize není trest za chybu – je to ochrana klienta i terapeuta.

Citlivá praxe se nevyučuje v učebnicích. Učí se ji na praxi – když terapeut přizná, že neví odpověď, ale zůstane s klientem v té nejistotě. Když se nechá zaskočit emocí klienta, místo aby ji „vyřešil“. Když si řekne: „Tohle je pro tebe důležité, a já to nechávám být.“ Tady nejde o techniku, ale o přítomnost. O tom, aby terapeut nebyl „odborník“, ale společník na cestě.

Často se slyší: „Nemám co říct.“ Nebo: „Myslím, že to je na mě moc.“ Citlivá praxe neříká: „To je normální.“ Říká: „Děkuju, že jsi to řekl.“ A nechá to tam. Bez tlaku. Bez rychlých řešení. Bez přeskočení na „co můžeš dělat“. Protože někdy stačí, aby někdo slyšel, že to, co cítíš, je platné – i když ho nerozumíš.

Ve vaší sbírce článků najdete příběhy, kde citlivá praxe znamenala rozdíl mezi selháním a změnou. Od klientů, kteří přišli s sebevražednými myšlenkami a našli bezpečí v jediném sezení, až po páry, které se naučily mluvit znovu – ne proto, že dostaly návod, ale protože se cítily bezpečně. Některé články se dotýkají toho, jak terapeuté připravují sezení, jak se vyhýbají výčitkám, jak se vyrovnávají s vlastními emocemi. Jiné ukazují, jak citlivá praxe funguje u ADHD, závislostí nebo po ztrátě. Všechny mají jedno společné: nejde o to, co se řeklo – ale jak se to řeklo. A kdo to slyšel.

Trauma-informovaný přístup v psychoterapii: Zásady citlivé praxe

Trauma-informovaný přístup v psychoterapii: Zásady citlivé praxe

Trauma-informovaný přístup v psychoterapii se zaměřuje na bezpečí, kontrolu a stabilizaci klienta místo opakovaného vyvolávání traumatických vzpomínek. Základem je šest principů, které předcházejí retraumatizaci a umožňují skutečné uzdravení.

Číst více