Může psychoterapie ublížit? Rizika a vedlejší účinky terapie

Když se rozhodnete jít k psychoterapeutovi, často si představujete úlevu, pochopení a cestu ven z bludného kruhu problémů. Málokdo ale čeká, že terapie může být bolestivá nebo dokonce škodlivá. A přesto to tak v některých případech je. Ano, psychoterapie je systematický proces psychologického ovlivňování klienta za účelem zmírnění duševních potíží, který má obrovský potenciál pro zlepšení kvality života. Ale jako každý lékařský zákrok nebo lék, i ona nese svá rizika. Otázka "může mi terapie ublížit?" není paranoidní, ale zcela oprávněná.

Výzkumy ukazují, že negativní dopady terapie nejsou ojedinělým jevem. Podle dat z roku 2023 uvádí platforma Inpsy FSS MU, že závažné následky jsou sice vzácné, ale nežádoucí účinky se objevují častěji, než bychom chtěli připustit. Klíčové je pochopit, že nejde jen o "špatný den", ale o systémová rizika, která mohou vést ke zhoršení stavu klienta. Tento článek vám pomůže rozpoznat varovné signály, pochopit příčiny neúspěchu terapie a naučit se, jak se před nimi chránit.

Rychlý souhrn: Co byste měli vědět hned

• Negativní účinky psychoterapie postihují odhadem 5-10 % klientů, zejména v počátečních fázích léčby.
• Hlavními riziky jsou emocionální stres, závislost na terapeutovi a nesprávná diagnostika.
• Zkušenost terapeuta a vhodnost zvoleného přístupu pro váš konkrétní problém jsou klíčové faktory úspěchu.
• Máte právo být informován o možných rizicích ještě před začátkem terapie (informovaný souhlas).
• Pravidelné měření pokroku pomocí standardizovaných nástrojů pomáhá včas odhalit zhoršování stavu.

Proč terapie někdy nefunguje nebo dokonce škodí?

Představte si situaci, kdy jdete k lékaři s bolavým zubem, ale on vám místo vytržení předepíše lék na žaludek. Výsledek? Bolest přetrvává, možná se zhorší, protože zdroj problému nebyl správně identifikován. U psychoterapie je situace podobná, jen složitější. Terapeut musí být nejen empatický, ale také kompetentní ve specifické oblasti vašich obtíží.

Jednou z hlavních příčin negativních výsledků je nezkušenost terapeuta nebo jeho nedostatečná kvalifikace pro daný typ poruchy. Pokud terapeut pracuje s klientem trpícím těžkou depresemi pouze metodami zaměřenými na sebevědomí, aniž by řešil biologickou podstatu nebo doporučil spolupráci s psychiatrem, může dojít k prodlužování utrpení. Studie publikovaná v časopise Psychiatrie pro praxi v roce 2013 zdůrazňuje, že u těžkých depresí je často nutná kombinace farmakoterapie a psychoterapie. Pouhá psychoterapie může být v takových případech nedostatečná, což vede k pocitu selhání u klienta, který "nedokáže" uzdravit sám sebou.

Dalším kritickým bodem je přehlédnutí somatického onemocnění. Některé fyzické choroby, jako jsou problémy se štítnou žlázou nebo neurologická onemocnění, mohou imitovat psychické potíže. Pokud terapeut tuto možnost nezvážně a bude dál kopat do hlavy, zatímco tělo volá o pomoc, může se stav klienta dramaticky zhoršit. První pravidlo medicíny "Primum non nocere" (napřed neškodit) platí i zde.

Závislost na terapeutovi: Past komfortu

Psychoterapeutický vztah je unikátní. Je intenzivní, důvěrný a často nahrazuje chybějící sociální oporu. Pro mnoho lidí se stává terapeut jedinou osobou, které se mohou otevřít bez strachu z odsouzení. To je krásné, ale i nebezpečné. Vzniká takzvaná závislost na terapii stav, kdy klient není schopen fungovat samostatně mimo terapeutický kontext.

Tento jev se nejčastěji vyskytuje u klientů s omezenou sociální sítí nebo s chronickými psychickými obtížemi. Místo aby terapie posilovala jejich samostatnost, vytváří umělý bublina, kde se cítí bezpečně, ale venku jsou stále bezmocní. Na sociálních fórech se často objevují příběhy lidí, kteří byli v terapii roky bez jasného cíle. Platili tisíce korun měsíčně za "povídání si", ale jejich život se nijak zásadně nezměnil. Když se pak pokusili ukončit terapii, nastoupila panická úzkost a pocit, že bez terapeuta nepřežijí.

Je důležité rozlišovat mezi zdravou pracovní aliancí a patologickou závislostí. Zdravá aliance slouží jako most k lepšímu fungování ve světě. Závislost znamená, že most se stal domovem a klient se bojí ho přejít.

Emoční stres a "terapeutické poškození"

Není pravda, že terapie musí být vždy příjemná. Často jde o konfrontaci s nepříjemnými pravdami, traumatem nebo vlastní odpovědností. Nicméně existuje rozdíl mezi produktivním stresem, který vede k růstu, a toxickým stresem, který traumatizuje znovu.

Podle výzkumů (např. Mohr, 1995; Saxon et al., 2016) hrají roli osobnostní dispozice klienta. Někteří lidé jsou citlivější na emoční nároky terapie. Pokud terapeut příliš brzy použije intenzivní techniky, jako je expozice traumatu, aniž by nejprve vybudoval dostatečně bezpečné prostředí, může dojít k re-traumatizaci. Klient se cítí přetížený, úzkost se zvyšuje a dochází k zhoršení depresivity. Platforma Kappa Praha uvádí, že asi 5-10 % klientů hlásí výrazné zhoršení právě v těchto raných fázích. Většina z nich se z toho zotaví, pokud terapeut zachytí signál a upraví tempo. Pokud ne, může to vést k předčasnému ukončení terapie a rezignaci na další pomoc.

Etické dilema: Informovaný souhlas a transparentnost

V medicíně je běžné, že vás lékař upozorní na všechna možná rizika operace. V psychoterapii to tak samozřejmé není. Mnoho terapeutů se bojí, že když klientovi řeknou, že terapie může ublížit, ten raději nepřijde. Je to ale chyba. Etický kodex České psychologické společnosti vyžaduje, aby byl klient informován o povaze terapie, jejích limitech a možných rizicích.

Co přesně by mělo zaznít? Například: "Terapie může dočasně zvýšit vaši úzkost," nebo "Mohou se objevit konflikty ve vztazích, protože se změní vaše hranice." Konkrétní příklady, jako je rozvod partnerství kvůli nově nalezenému sebevědomí jednoho z manželů, nejsou selháním terapie, ale jejím důsledkem. Pokud to ale klient nečeká, může to vnímat jako škodu.

Bohužel, v České republice zatím neexistuje jednotný centrální registr stížností na psychoterapeuty, který by fungoval stejně efektivně jako systémy v Velké Británii (National Audit of Psychological Therapies). Česká lékařská komora sice eviduje stížnosti, ale data nejsou plně veřejná a transparentní. To znamená, že "špatný" terapeut může snadno změnit město nebo asociaci a pokračovat v praxi, aniž by nesl viditelné následky.

Jak poznat, že vám terapie škodí? Checklist varovných signálů

Nemusíte být expert, abyste odhalili problém. Důvěřujte své intuici, ale ověřte ji fakty. Pokud se setkáte s více než dvěma z níže uvedených bodů, je čas zvážit změnu terapeuta nebo konzultaci s jiným odborníkem.

• Zhoršující se funkčnost: Místo toho, abyste lépe zvládali práci, vztahy nebo každodenní rutinu, cítíte se vyčerpanější a méně schopní.
• Pocit beznaděje: Po sezení odcházíte s pocitem, že nic nemá smysl, nebo že jste "poškozený" navždy.
• Nejasné cíle: Terapeut neumí říct, čeho chcete dosáhnout, nebo cíle vypadají jako "povídání si" bez struktury.
• Porušování hranic: Terapeut mluví příliš o sobě, sdílí nevhodné informace nebo se chová majetnicky.
• Izolace: Terapeut vám doporučuje, abyste omezili kontakty s přáteli nebo rodinou, kteří "nerozumí" procesu.
• Finanční tlak: Cítíte, že nemůžete přestat, protože už jste "investovali" moc času a peněz, ačkoliv se nic nemění.

Profesionální terapeuti dnes používají nástroje, jako je Outcome Rating Scale (ORS), které umožňují kvantifikovat pokrok. Pokud tyto nástroje nepoužívají a zároveň necítíte žádný posun po několika měsících, je to červená vlajka. Výzkumy naznačují, že standardizované monitorování dokáže odhalit zhoršování u 5-7 % klientů již během prvních 12 sezení.

Nové trendy a rizika: MDMA asistovaná terapie

S rostoucím zájmem o psychedelika se na trh dostávají nové metody, jako je MDMA asistovaná terapie metoda využívající látku 3,4-methylendioxymethamfetamin k usnadnění psychotherapeutického procesu. Prof. Stanislav Milotinský z kliniky Psyon upozorňuje, že ačkoliv jsou výsledky slibné, tato terapie vyžaduje extrémní opatrnost a přísné klinické podmínky.

Na rozdíl od klasické terapie, kde rizika často vznikají dlouhodobě, zde hrozí akutní krize během sezení. Úzkost, prudké změny nálady nebo disociace jsou možné. Pokud není terapeut speciálně vyškolen pro práci s těmito látkami, může dojít k fatálním chybám. Rekreační užívání MDMA bez terapeutického kontextu je zcela jiná kapitola a nese mnohem vyšší rizika než klinicky kontrolovaná terapie.

Závěr: Nebojte se ptát

Psychoterapie není magická koule, která vyřeší vše sama. Je to nástroj. Jako každý nástroj může být použit dobře, nebo špatně. Největší silou klienta je aktivní účast a kritické myšlení. Nemusíte být vděčný otrok svého terapeuta. Můžete se ptát: "Proč děláme tento krok?", "Jak budeme měřit úspěch?", "Co dělat, když se budu cítit hůř?".

V Olomouci i jinde v Česku roste počet kvalitních terapeutů, kteří dodržují etické standardy a sledují výsledky. Trh s psychoterapií roste o 6,2 % ročně, což znamená větší konkurenci a tím i vyšší tlak na kvalitu. Buďte aktivním pacientem. Vaše duševní zdraví stojí za to, abyste pečlivě vybrali toho, kdo vám má pomoci ho obnovit.